Make your dreams at night and live them at the day.

When the dreams come true - 13. kapitola - Magic sword

17. listopadu 2014 v 20:43 | Pacakspacak |  When the dreams come true

◄When the dreams come true►

13. Kapitola - Magic sword


Konečně jsem se k něčemu dokopala, ano je to krátké a trochu nudné, ale příště by to už mělo být více záživné. Tak snad vás to až tak moc nezklame :) . Dostala jsem taky nápad na novou povídku, nebudu vám nic slibovat, protože to nikdy nedopadá dobře, ale tak snad v nejbližším měsíci :D Tak děkuji za vaši trpělivost a vůbec taky za to, že to někdo čte :D



"To jako myslíš vážně?" zeptala jsem se Lokiho cestou za Thorem.
"Ano, nejlepší je, si ověřit teorii v praxi," zazubil se na mě šibalsky Loki.
Přišli jsme ke dveřím, za kterými se nacházel podřimující Thor rozvalený na pohovce.
"Zkus ho probudit," pobídl mě Loki, stejně jako já schovaný za pootevřenými dveřmi.
"Ach Bože, proč si mám zahrávat s někým daleko fyzicky silnějším, než jsme já?" zeptala jsem se otráveně Lokiho.
"Prostě… prostě udělej to, co ti říkám," aneb Lokiho argumenty.
Ok, máš to mít. Takže, co bych tak udělala? Začneme s jeho kladívkem. Pomocí pár pohybů očima jsem vedle skutečného Mjölniru vytvořila jeho nehmotnou kopii a skutečný Mjölnir jsem nechala zmizet. Loki mé počínání se zájmem sledoval. Teď už jen stačí Thora důmyslně probudit. Hmmm, pár metrů od něj je váza s vodou. Muhehehe! Zazubila jsem se a opatrnými pohyby rukou jsem zvedla celou vázu plnou vody. Váza se vznášela čím dál tím blíže k Thorovi. Když přiletěla až nad něj, povolila jsem své ruce a váza se rozbila o Thorův obličej, ten jen v šoku vyskočil a jeho reflexy mu velely zvednout kladivo. Chmátnul po něm svou dlaní, ale ta jen projela skrz iluzi. Zmatený, politý Thor byl ještě celý nesvůj a tak to zkoušel pořád dokola. To už se dal Loki do tlumeného smíchu a Thor si nás všimnul nebo spíše Lokiho, protože já jsem na nic nečekala a dala se na útěk, Loki se vrhnul hned za mnou. Thor se rozběhl jako rozzuřená gorila a jeho splihlé vlasy jen těžko zakrývaly jeho vztekem zrudlou a zároveň zmatenou tvář.

Úspěšně jsme uprchli do nějaké malé místnůstky a tam se dali do hlasitého smíchu. Bohužel jsme jednou museli vyjít. Zbytek dne jsme se s Lokim flákali po cvičišti a snažili se vyhnout Thorovi.

-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-

Loki mě naučil iluze, všemožná i nemožná kouzla, udělal ze mě mága, ale i tak si nevěřím ani na poražení cvičného panáka, natož vycvičeného člověka. Občas se mi před očima zjeví mé runy a dokážu je pospojovat do nových kouzel. Někdy se mi dokonce objeí i úplně nová runová kouzla, která se mi vrývají násilím do hlavy, jakoby tam nepatřila, občas ani nevím, čeho je to kouzlo schopné a bojím se na něj jen pomyslet. V noci mě zas budily sny plné ohnivého moře, které pohlcuje mě i mé okolí nekonečnými plameny. Loki říkal, že si jen mé tělo zvyká na jeho novou energii, mé vědomí je na ní už závyslé, stala se pro mou součástí stejně jako reflex dýchání. S bratry trávím většinu mého času, na cvičišti, při vyjížďkách ven. Bohužel i tady mě čeká učení, historie Asgardu, jeho jazyky a sem tam i nějaký z jiných planet Igdrassilu. Můj učitel se jmenuje Läre. Naštěstí jazyk na Asgardu mi připadá skoro stený jako na Midgardu, u některých se vyskytují troku znaky Švédštiny, ale to už ani nepoznám díky takové super vychytávce mojí nové "energie". Je to trochu takový překladač, mé Midgardské hlavičce to Loki vysvětlil tak, že magie nebere rozdíl na jazyky a jelikož je ona hlavní součástí tebe tak díky ní rozumím většině jazyků ve kterých se magie kdy objevila. Bohužel nepřekládá naopak, že by lidé, kteří mluví jinými jazyky, rozumněli mě. Läre tvrdí, že germánský kořen jazyků na Zemi je převzatý od nich, ale "Bůh" ví.

S Friggou ani Ódinem jsem se od minule neviděla. Frigga je údajně někde na cestách a Odin, no buď mu za to nestojím nebo má plno práce.

-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-

Bylo nedělní odpoledne, výřící prach na cvičišti se občas zalesknul v paprscích zlatavého slunce. Dnes jsem se měla naučit zacházet s mečem.
"Tak tohle je obouruční meč," hodila po mě Sif asi tak z 10 cm monstrózní meč, když jsem ho chytla, málem mě jeho váha stáhla k zemi.
Po asi 5 minutách neúspěšných a komických pokusech s tímto na můj vkus až moc velkým mečem Sif konečně pochopila, že tento typ není pro mě. Právě ve chvíli kdy mi brala meč z ruky , se k nám přidal za hlasitého smíchu Loki.

"Vidím, že ti to krásně jde, sestřičko."
"Zkus si to sám s mojim pudinkem na rukách beze svalů po 16 letech neustálého se váléní."
"Musím tě ujistit, že na to nevypadáš," řekl, tentokrát upřímně a projel si mě očima.
"To měla být lichotka?" nahodila jsem svůj ironicko svůdný pohled, na mého bratra...
Loki to s úsměvem přešel a pokračocal.
"Něco pro tebe mám, možná by to mohlo pomoci," zpoza zad vytáhl v černé zaprášené látce zabalenou pochvu s mečem s možností připevnění na záda. Opatrně jsem chytla matně stříbrnou rukojeť obalenou černými pruhy kůže pro lepší úchop. Vytáhla jsem jsem asi 60 cm dlouhý, lehký meč. Byl ohromující, barva čepele podobající se bílému zlatu, s někdy až duhovými odlesky v paprscích slunce, kov si ani nedovolím hádat. Uchopila jsem ho do pravé ruky. Podle toho, co mě Sif už naučila, měl přesné těžiště, byl neobvykle lehký, ale švihem měl tolik energie, že by sťal snad cokoliv.

"Je to Átarijská ocel. Átarium je neuvěřitelně lehký a pevný kov. Tohle je jediný meč svého druhu," když viděl můj údiv, pokračoval "Má v sobě kouzlo podobné Mjölniru, když s ním bojuje kdokoliv jiný než Ällmaktig je tupý a ohýbá se jako nejměkčí měď"
"Umí taky lítat?" přerušila jsem ho
"Ne, až tak podobný Thorově hračce není, ale umí střílet,"
"Co? Střílet? Meč"?
"Vryj do něj runu"
Očima jsem do něj vryla mou runu ohně, ta na něm zazářila.
"Teď je tvůj a bude sloužit jen tobě, až do konce. Chtěj střílet,"
Chvíli jsem se na něj nechápavě dívala a pak jsem si prostě představila, že chci střílet. Nic se nestalo, tak jinak, zkusím na to jít trochu magicky. Do meče jsem vryla runové kouzlo střelby, které vždy přidávám k nějakému živlu když chci někoho zbombardovat ohňovými výstřely. Čepel se několika pohyby prohnula, otupil a zaoblila do ramen, možná luku. Má pravá ruka se mi z rukojetě přesunula na tětivu která tam prostě najednou byla a levá ruka, kterou jsem před tím měla také na rukojeti se posunula doprostřed na držadlo. Byl to luk, byl to luk připravenný střílet, kdybych měla šíp. Nevypadal jako středověký luk ale jako velmi moderní luk podobný spíš těm sportovním na zemi, jen kovový, ale i tak pružný. Já se Sif jsme to sledovaly s vytřeštěnýma očima, jen Loki byl očividně nad věcí.

"Wow, prostě.. wow"
"Je to mrtě cool, co?" napodobil Loki Midgárdský akcent.
"Vážně? Mrtě? Cool?" významně jsem se na něj zahleděla s pozdviženým obočím.
"No co, to tam říkáte, ne?"
"Myslím, že si tam trávil až moc času a na nesprávných místech," Loki si jen odfrknul.
"No, to je jedno. Neříkal si, že ho můžou používat jen Ällmaktig? Jak ty o tom všem víš?"
"Emm... už jsem to viděl a navíc.. souvisí to.. s magií. Teď už je tvůj, bude ti sloužit věrně. Have fun." řekl a odkráčel do pryč.
Dvě věci.. Za prvé, co mi to tají a za druhé, jak to k sakru mluví? V jednu chvíli mluví tou nejhorší puberťáckou mluvou vůbec a pak řekne něco jako "bude ti sloužit věrně", cestování mezi světy mu asi moc dobře nedělá.

-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-

Seděla jsem na okraji nicoty u Ásgardu a užívala si chvilku o samotě a nicnedělání. Za chvíli bych se už asi měla vrátit na Midgard... Ale kam vlastně patřím? Jsem doma tady nebo na Zemi? Z mého přemýšlení mě vytrhl Thor.
"Triggo, Odin nás volá,"
No tak to mi ještě chybělo.

-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-

"Nepokoje ve Vanaheimu se zdá se ustálily. Rebelská skupina výtržníků se podle našich informací rozprchla. I tak za sebou zanechala spoušť. Je naší povinností tamním lidem pomoci, proto tam chci vyslat vás se kupinou zdravotníků a dobrovolníků. Tím Vás myslím tebe Thore, Triggu a Sif, to by mělo stačit. Trigga to může brát jako hodinu zeměpisu." domluvil Odin na zlatém trůně.
"Myslíš, že je moudré brát Triggu s sebou?" ozval se Thor.
"Nemělo by to být nebezpečné a jestli ano, jste tam přeci vy."
"Dobře, uděláme jak říkáš."
A to byl příběh děti, jak jsem se dostala do pěkné kaše.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maggi Maggi | Web | 19. listopadu 2014 v 14:05 | Reagovat

..A konec. :DDD
Náhodou, bylo to fajne. :3 Přiměřeně dlouhé, vtipné a prostě.. užila jsem si to. :D I když jsem musela zašátrat v hlubinách mého mozku, abych si vzpomněla, o co vlastně jde.. :DD
Další u bude do týdne, jasné? :D
A jak sis užila OR? :33

2 Veri Veri | 19. listopadu 2014 v 19:33 | Reagovat

Je to fajn, dobrá dýlka, čim delší, tím hůř se to čte... podle mě :DD
Docela mi trvalo vybavit si, co a jak bylo, ale nakonec jsem se chytla :D
a samozřejmě už se těším, do jaký kaše se to dostala :D

3 Daenerys Daenerys | Web | 25. listopadu 2014 v 12:11 | Reagovat

wow.. já jsem se hrozně těšila na další díl a jsem ráda, že už jsem si ho mohla konečně přečíst a musím říct, že jsem se většinu času válela smíchy.. a hlavně na začátku :-D už se těším na další :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama