Make your dreams at night and live them at the day.

When the dreams come true - 12.kapitola - Runes

20. srpna 2014 v 17:31 | Pacakspacak |  When the dreams come true

◄When the dreams come true►

12. Kapitola - Runes

Ano ano, uznávám, je to strašně krátké, ale tentokrát mi ze mě nešlo vytáhnout víc, tak snad se vám bude líbit i tato slabší kapitolka :) .



Tentokrát jsem "přistála" celkem elegantně a jen lehce zavrávorala. Pozdravil nás Heimdall a hned si odchytil Thora, chtěl s ním začít řešit něco o nepokojích v některém ze světů. Bože, to si to nemůžou říct jindy? Já už chci být na cvičišti. Nenápadně jsem do blonďáka šťouchla, první to bylo asi až moc nenápadné, tak jsem do něj šťouchla nápadně a on konečně tu řeč s Heimdallem utnul.
Na duhovém mostě už čekali dva koně. Thorův bělouš a můj Sleipi. Pořád to pro mě byla jedna velká pohádka a tak jsem se k němu rozběhla, jako malé dítě k stromečku s dárky o Vánocích. Když jsem k němu přiběhla, vískal v hřívě Thorova koně. Ty dva koně se od sebe nechtěli odtrhnout a Sleipnir si možná ani nevšimnul, že jsem zpátky. Různě do sebe strkali a hladili se krky.
"Thore?" zavolala jsem na něj, stále se dívající na ty dva koně udiveným pohledem se skrčeným čelem.
"No?" přišel ke mně a taky se zadíval na ty koně se stejným pohledem, kdyby teď někdo stál před námi, hned by poznal, že jsme sourozenci. Nebylo to takové to normální koňské pošťuchování, vyloženě to vypadalo, že spolu flirtují nebo tak něco, ale nejsem žádný "koňák" takže to nedovedu posoudit.
"Tvůj kůň je klisna nebo hřebec?"
"Hřebec."
"Aha, no, asi je půjdu vyrušit."
Může být kůň gay?

"Hej! Sleipi!" pohladila jsem mého záletníka a on se konečně odtrhl od svého "kamaráda". Sleipnir se snížil, abych mohla dát nohu do otěží a vyhoupnout se na něj. Huh, už jsem zapomněla, jaká je to výška. Dokonce i Thor na svém koni byl níž než já, těch 8 nohou dělá divy. Vystřelila jsem po duhovém mostu, Thor měl co dělat, aby stačil na Sleipiho. Konečně jsem dojela až k prvním sloupům Asgardského paláce/hradu/zámku, ani nevím, jak té honosné stavbě říkat, časem možná domov.

Seskočila jsem ze Sleipiho, ten se sám rozběhl do stájí, aniž by čekal na stájníka. S Thorem jsme pak šli za Odinem. Seděl v té obří hlavní místnosti se zlatým trůnem. Seděl na něm a o pár stupínků pod ním stála Frigga. Přišli jsme blíže a s Thorem jsme naznačili něco jako úklonu.
Thor s Odinem spolu prohodili pár slov, ale já pořád myslela jen na čarování s Lokim. Možná jsem je měla poslouchat, protože se mě nakonec Odin na něco zeptal a já vůbec netušila, o co se jedná. Řekla jsem "Ano" a doufala, že to nebylo nic důležitého.
"Nemůžete ji poslat jen tak do bitvy!" argumentovala Frigga a já se zděsila. S čím jsem to souhlasila?
"Musíme tam zažehnat nepokoje a ona nám může pomoci, možná jí ani nebude potřebovat. Může to být pro ni cenná zkušenost do budoucna." Odpověděl Odin.
"Do budoucna? Máš dva syny schopné boje a celou armádu. To musí i princezna Ásgardu tasit meč ve tvých bitvách?"
"Ona nikdy nebude obyčejná princezna Ásgardu! Daleko užitečnější může být po boku Thora v boji, než s tebou v paláci."
"Můžu, můžu k tomu taky něco říct?" celou dobu jsem je jen poslouchala, jak se baví o mně, co kdybych teď taky něco řekla?
Odin mi pokynul.
"Ještě to neumím ovládat, neumím bojovat, ale až se to jednou naučím, chci být užitečná." Ale ne mrtvá hned v prvním boji.
"Proto tě teď bude čekat výcvik s Lokim a Sif," odpověděl mi Odin.
"Je to teprve malá holka!" bránila mě Frigga.
"Ale ten výcvik potřebuje," přidal se do toho i Thor, "Už jen na Midgardu to bude potřebovat,"
"Thore, zaveď Triggu do jejích komnat," rozkázal Odin a tím ukončil tuto debatu. Upsala jsem se tímto rozhovorem do bitvy? Možná bych příště měla více přemýšlet, než něco řeknu.

Můj pokoj se od mé poslední návštěvy dost změnil, úplně zmizela ta dětská část a místo ní se tam teď nacházel velký krb s posezením a zase další věci, o kterých nemám ani nejmenší tušení, co jsou zač. Padla jsem na mou obří postel a množství polštářů pohltilo mé tělo do jejich příjemné náruče. Málem jsem v nich usnula, ale po pár minutách naštěstí přišel Loki.
"Loki!" zvolala jsem a hned se začala hrabat z polštářů.
"Nepotřebuješ nějak pomoci?" zasmál se Loki.
"Ha-ha-ha, moc vtipné,"
Konečně jsem se postavila vedle postele. Nejraději bych se vrhla Lokimu kolem krku, protože proč ne, ale pořád ještě nevím, na jaké úrovni přátelství se náš vztah nachází, nerada bych skončila shozená na zemi nebo ještě hůř.
"To chceš chodit po Ásgardu v tomhle?" ukázal Loki na mé pozemské oblečení.
"Máš něco lepšího?"
Loki jen pár pohyby očí předělal mé odění z pozemského na Ásgardské brnění. Střihem se podobalo Sifinému brnění, ale jiné barevnosti. Kov byl no, kovový, přezky černé, ale nejlepší z celého brnění byl ten tmavě modrý pláštík, byl dlouhý až po začátek stehen, ve stejné barvě byla i něco jako sukně, pod kterou jsem ještě měla tmavé legínové kalhoty. Nárameníky, které držely plášť, byly matné a světlejší, stejně jako nátepníky.
"To je… iluze?" zeptala jsem se Lokiho a doufala, že řekne ne.
"Není,"
"Ah, počkej… a jak si mě mohl ve chvilce svlíknout a zase oblíknout?" To může Loki jen tak lidi svlíkat? I své sourozence? Pff…
Loki se šibalsky usmál, otočil se a chystal se k odchodu.
"Tvoje oblečení je ve skříni a teď pojď," řekl už ve dveřích.
Radši jsem nijak neprotestovala, rychle vyhrabala z batohu něco na sepnutí vlasů, a vydala se za Lokim.

Doběhla sem ho na chodbě a šla teď vedle něj. Skoro nikdy si vlasy nijak nezapínám nebo nedělám culíky, ale tak když se po mě bude chtít něco jako boj, tak proč ne. Měla jsem jen dvě pinetky, tak jsem si chtěla aspoň zapnout vlasy po stranách. Když jsem si zapínala druhou stranu, přerušil mě Loki.
Zadržel mou ruku a dal tak svobodu prameni vlasů.
"To už bys vypadala úplně jak Thor," ušklíbl se, pustil mou ruku a pokračoval v chůzi.
"Chceš říct, že Thor je tak hezký, jak já?" řekla jsem ironicky a zazubila se.
"Pff, ani zdaleka," zasmál se Loki a rukou mě poplácal/rozcuchal na hlavě.
"Hej! Nejsem žádný pes," bouchla jsem ho sourozenecky do paže, "Jsou tu vůbec psi?"
"Asi jo,"
"Asi?"
"Moc se o zvířata nezajímám,"
"Vážně? Ani o koně?" párkrát jsem tázavě nadzvedla obočí a koutky úst pozvedla do výšin.
Loki jen něco zavrčel.
"Thor měl myslím chvilku nějakého psa, byl mu celkem podobný. Taky pořád jen vrtěl ocasem, štěkal, jedl a radoval se."
To už jsem nevydržela a dostala jsem záchvat smíchu, Loki se taky usmál.

Po chvilce jsme přišli do té místnosti, které jsme minule trošku upravila fasádu.
"Dneska tě naučím základy, neboli jak to ovládat"
"Aha, to si mě vůbec neměl naučit už minule,"
"Všechno jde ze zdroje tvé energie a tvé hlavy, konkrétně tvojí představivosti a myšlení. Musíš vědět, co chceš udělat a jak to chceš udělat. Nesmíš tu myšlenku nebo představu pustit. Jelikož můžeš ovládat všechny živly, můžeš se v nich taky snadno ztratit, zamotat se do svého kouzla a způsobit katastrofu, proto tě ze začátku naučím metodu run. Každý má své vlastní základní runy, někteří je nepoužívají vůbec, někteří si na nich postavili celou svou magii. Ty máš myslím dobrou kontrolu, ale zároveň se snadno zamotáváš. Možná je budeš používat jen ze začátku a jen k rozlišení živlů."
"Ty máš taky svoje runy?"
"Ano, ale už jsem je nepoužil hodně dlouho, jen někdy si uložím do hlavy runu s dlouhodobějším a silnějším kouzlem."
"A jak zjistím moje runy a… a jak se vlas-"
"Všechno postupně. První je musíš probudit, každý je má v sobě už od narození, uvidíš je před sebou, budou napsány ve vzduchu a budou připomínat zářivý a barevný kouř. Jen ty je uvidíš zřetelně a už je nikdy nezapomeneš, já je uvidím rozmazaně a nejasně. Můžeme?"
Přikývla jsem.

Loki ke mně přistoupil a každou ruku mi dal na jednu stranu mé hlavy. Z jeho rukou začala proudit nějaká energie a mě se před očima mihotaly jiskry a kousky barev, jako střípky od rozbitého skla. Trochu mne rozbolela hlava a uslyšela jsem Lokiho, který jen potichoučku něco říkal.
"Bryt de band som du håller." Říka to velmi tiše a opakoval to pořád dokola, někdy jen některá slova, někdy přestal.
Z poletujících střípků barev se něco začalo skládat. Přede mnou se poskládala runa, ani mi nemusel říkat jaká to je, najednou mi připadala tak známá. Střípky zmizely a runa se proměnila do modrého barevného kouře. Byla to runa vody. Po chvilce se rozpadla a zase všude začaly poletovat ty barevné kousky, pak se spojily a nabraly jemně nažloutlou barvu, runa blesku. Následovala zelená země a bílý vítr. Vím, že mě čekal ještě oheň, střípků se mi před očima objevilo daleko více a červená barva už začala pohlcovat všechny jejich jiné odlesky. Najednou se spojily ve velkou žhnoucí runu, zadívala jsem se na ní a v tu chvíli se rozpadla a roztříštila do všech stran tak silně, že jsem si instinktivně zakryla oči. Loki pustil ruce.
"Pět run, pět základních elementů."
"Tohle se musí dělat všem?"
"Ne, ostatní je mají v hlavě od jak živa, ty si je měla společně se vším skryté v mysli, musel jsem jim trochu pomoci."

Zbytek času s Lokim mě učil runy ovládat a ovládat i mé kouzla. Trénovali jsme až do večera, ale za to jsem už elementy uměla ovládat, teda zem mi ještě moc nešla, ale se zbytkem už jsme uměla věci.

"Loki? Můžu se naučit i iluze?"
"No, jelikož jsou tvé síly téměř neomezené, tak teoreticky ano."
"A naučíš mě je?"
"Hmm, až se mi někdy bude chtít, možná při příštím tréninku."
"A naučíš mě i to tvoje rychlo svlíkaní?" šibalsky jsem se usmála.
"Ne."
"Proč ne?"
"Proč tě mám učit něco, s čím by si mohla svlíkat nějaké Midgardské muže?"
Hmm, na to jsem to vůbec nechtěla použít, ani trošičku. Muhehe.
Večer jsem padla do mého polštářového vězeníčka a nakreslila si všechny ty runy. Když jsem je dokreslila, byl čas tak akorát na nějaké jídlo, ale já se nechala pohltit pohodlností a odebrala se do říše snů.


OHEŇ



BLESKY


ZEMĚ


VODA


VÍTR - dodám :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Veri Veri | Web | 22. srpna 2014 v 23:17 | Reagovat

Je super, že jsi napsala aspoň tohle, a ani mi to tak krátký nepřijde :D
Je to fakt žůžo... :D
Jen si neodpustím jedno malý technický rýpnutí - já jsem 'koňák' a ráda bych podotkla, že při nasedání se noha dává do třmenu. I když ona možná použila nějakou spešl techniku, při který dává nohu do otěží, ale o tom já nikdy neslyšela :D (hlavně to prosím neber, že to myslím zle :DD)

2 Iko Iko | E-mail | Web | 22. srpna 2014 v 23:48 | Reagovat

Já to věděla! Odin je prostě parchant a vždycky bude. :DD Pff, Loki je teda učitel, když ji nechce naučit ani to nejzákladnější..! :D Suprová kapitola! :) Jsem zvědavá, jak nakreslíš ten vítr. :D

3 Nana Nana | 24. srpna 2014 v 17:38 | Reagovat

Táto poviedka je fakt suprová, má to úžasný námet, myslím, že by z toho mohol byť pokojne i film :D Nemám čo vytknúť, je to proste bomba a som zvedavá, ako to pôjde ďalej :D

4 Maggi (nepřihlášená) Maggi (nepřihlášená) | Web | 25. srpna 2014 v 16:33 | Reagovat

Boží. :3 ani se mi to tak krátký nezdálo, bylo to dostačující. :D jsem ráda, že už jsi ze sebe něco vymáčla. Doufám, že tě to zase chytne, protože tahle povídka je vážně Lokiovská! :D

5 Daenerys Daenerys | Web | 26. srpna 2014 v 16:41 | Reagovat

proč to nečtu popořadě? Mám přečtené první dva díly a teď čtu poslední.. to bych to nebyla já, abych se nevyspoilerovala.. nevadí.. jdu na třetí díl :-D :-D

6 Chane Chane | Web | 30. srpna 2014 v 19:30 | Reagovat

Délka i kapitola jsou super :)

7 Pacakspacak Pacakspacak | Web | 30. srpna 2014 v 19:54 | Reagovat

[1]:Jejda :D Ale tak samozřejmě to byl záměr :D.. Ehm.. To si ještě nikoho neviděla takhle vylézat na koně? A díky :3

[2]: Heh, a já ho ani nezamýšlela udělat parchantem.. ale on.. k němu to prostě asi nějak sedí :D (a děkuji :3)

[3]: Děkuji! Díky! Děkuji! :D

[4]: Jo jo, už se do toho zase vrhnu :) a díky :3

[5]: Rebel! :D

[6]: Moc děkuji :)

8 Daenerys Daenerys | Web | 31. srpna 2014 v 10:04 | Reagovat

tak jsem to konečně dočetla, strašně se mi tahle povídka líbí, jsem jí uplně pohlcená.. některé kapitoly jsem četla i dvakrát :-D :-D :-D
doufám, že brzo bude další díl :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama