Make your dreams at night and live them at the day.

Last war - Jednorázovka - FrostIron - 3/3 part 1

11. srpna 2014 v 13:54 | Pacakspacak |  Jednorázovky

►Last war

Jednorázovka - FrostIron - 3/3 part 1

Cho chó! Je tuu poslední díl jednorázovky nejednorázovky Last war :D. Je to něco nad 6000 slov, takže zatím má nejdelší kapitola. Jsem na ni asi taky nejvíce pyšná, občas se tam sice opakují slova, ale i tak je pro mě zatím nejoblíbenější, možná je to tím, že je to nejsmutnější věc, kterou jsem kdy napsala. Doufám, že nějaké citlivé dušičce ukápne aspoň jedna slza nebo, že někdo bude trochu soucítit s postavami, pokud ano, budu spokojena a budu považovat tuto kapitolu za úspěšnou. Včera večer jsem to dopsala a dneska přestal fungovat internet, no super, vyplácala jsem skoro celou svou datovku na přidání hudby (a to jsem to ještě dost odflákla) a když bylo hotovo a dávala jsem to na blog, začal fungovat internet :D Takže jsem teď musela předělat veškerou hudbu, protože odkazy nefungovali a navíc někde byla tichá místa :D. Zase jsem překročila počet znaků a tak je to holt zase na několik částí. Klidně okomentujte až tu druhou :)




"Do zbraně!" zařval Thor a hned se to rozeznělo po celé armádě.
Celý Asgard ovládl organizovaný zmatek. Na bojovém poli se začaly vztyčovat i několika set metrové katapulty a palebné stroje.

V přední linii stály bojové jednotky Asgardu na koních. Ale ne na ledajakých koních, každý kůň byl dokonale obrněn a nesl na sobě obranné silové pole, které mohlo chránit jenom jezdce a koně nebo se mohlo spojit s ostatními zařízeními a vytvořit tak jedno velké silové pole ochraňující celou první lajnu vojáku.
"Kavalerie" byla proložena normálními pozemními mariňáky. První linií myslím velkou skupinu o stovkách řad a statisících vojáků.

Za nimi už nastupovaly těžké stroje, taktéž proložené asgardskými i pozemskými pěšáky. Tanky, děla nejtěžšího kalibru, bomby, rakety, všechno připraveno ničit a zabíjet. Kdyby se bitva nevyvíjela dobře, jsou připraveny i nukleární zbraně. Když byli všichni na svých konečných pozicích a zbraně byly připraveny k palbě, rozlehlo se plání těžké ticho strachu a nejistoty. Obličeje mužů a vyvolených žen byly ponuré, u těch nejmladší vyloženě zkřivené strachem, jen u starších už výrazy vypadaly vyrovnaněji a odhodlaně. Nikdo nechtěl zklamat, ale umřít se taky nikomu zas tak dvakrát nechtělo. Na bojišti byli i náctiletí chlapci vytrženi z normálního života, odvedeni od rodiny sloužit vlasti, ať chtěli nebo ne.

"Nachystejte se do lodi," řekl Thor a odletěl s kladivem směrem ke frontě.
Přistál před všemi vojáky.
"Stateční muži a ženy Midgardu a Ásgardu," začal Thor svou motivační řeč honosným hlasem, který sahal až do všech koutů vojska, i ke zbytku týmu Alfa.
"Dnes nastal den, kdy zpečetíme naše spojenectví krví, meči a životy. Necouvejte zpět, když nepřítel přijde na dosah, vyjděte kupředu bojovat za vaše rodiny, za vaše světy, za naši naději, za naší budoucnosti a budoucnost vašich potomků! Bojujte za život až do posledního dechu, do posledního zařinčení mečů! Jste ti nejodvážnější a nejstatečnější, dokažte to a vybojujme společně znovu mír, blahobyt a bezpečí! Pokud to bude náš poslední den, zemřeme se ctí a myšlenkou na lepší svět, ale my to dnes dokážeme! Porazíme nepřítele! Bojujte za Midgard!" Thor pozvedl kladivo a zařval, přidali se k němu všichni Midgarďané, "Bojujte za Ásgard!" zakřičel tentokrát a ozvali se bojovníci Asgardu. "Bojujte za život!" zaburácel Thor a tentokrát se po celém bojišti ozval souhlasný řev, odhodlání a statečnost.

Z nepřátelských lodí, které už byly jen stovky metrů nad zemí, se začaly spouštět menší a malé bojové lodě, letouny a stíhačky. Z menších lodí, které přistávaly na zem, se začaly hrnout tisíce vojáků a bojových zařízení. Najednou se jejich počet začal zvyšovat a zvyšovat, až pokryly celou plochu pole.

K Thorovi se do přední linie přidala jeho věrná banda bojovníků. Vedle něj se postavila Sif a chytla ho pevně za ruku. Podívali se na sebe a jedním pohledem si řekli vše, co potřebovali.
Nepřátelé byli už jen několik set metrů od nich.
"Zbraně připravit!" zakřičel Thor stále svírající ruku Sif.
"Vpřeed!" vztyčil kladivo k obloze a z něj vytryskly blesky až k obloze. Kavalerie a vojáci se rozběhli na nepřítele, ten učinil stejně.
Z Asgardských hangáru vyletělo na tisíce bojových stíhačů, Asgardských obrněných lodí a další neznámé útočné létající stroje. Tanky, děla a plazmové kanóny započaly střelbu a pálily na všechno, co se hýbalo. Uprostřed postupujících vojáků spolu stále ještě stáli Sif s Thorem. Thor si ji přivinul k sobě a vášnivě ji políbil, v jejich očích se leskly slzy, ale ani jeden z nich by je z oka nepustil. Naposledy se beze slova obejmuli. Pak blonďatý bůh poodstoupil a s Mjölnirem tyčícím se k obloze odletěl zpět k týmu.


"Je čas, bitva započala," hned po přistání řekl Thor.
"Dobrej proslov," poplácal ho po ramenou Tony, již svírající kufřík s oblekem.
"Všichni do lodi!" zakřičel Steve na bandu vojáků, která měla loď hlídat a starat se o radary a informace o průběhu akce.
Když všichni nastoupili do lodi, její vstup se zavřel a černotu v ní ozářily všemožné přístroje. Vepředu byla řídící část pro dva, tedy původně pro jednoho, ale když se loď dostala pod ruce Lokimu, trochu si ji upravil i k obrazu svému. Než si Tony sednul k pilotování ještě se zastavil u Bruce.
"Chlape, v pohodě?"
Bruce jen přikývl a snažil se nafingovat úsměv.
"Sorry, že ti to tak musím říct, ale ještě nezezelenej. Tuhle loď by to zničilo. Až se dostaneš na místo určení, nič,"
"S druhou částí úkolu nebude problém."
"To jsem rád," pak už si Stark sedl k řízení.

"Co tu děláš?" podiveně se zeptal Tony.
"Pilotuji?" odpověděl mu zeleno očko.
"Co si s tou lodí všechno provedl, neměl si jen přidat něco na neviditelnost?"
"To něco na neviditelnost musí taky někdo řídit,"
"Dobře, jak myslíš," posadil se rezignovaně Tony a nastartoval.

"Mluví k vám kapitán dnešního letu, mé jméno je Tony Stark a budu vás provázet celou naší krátko cestou, v cílové destinaci budeme ani ne za pár minut, venku je příjemná teplota a plno malých dotěrných nepřátel. Prosím, usaďte se na svá místa a připoutejte se, bude to drncat," ozval se z reproduktoru v části se zbytkem týmu. Sedadla byla rozmístěna podobně jako v Quinjetu a interiér mu byl obecně velmi podobný. Hlučné motory rozpohybovaly celé plavidlo a to se začalo pomalu vznášet vzhůru, pak vyrazilo velkou rychlostí do nebes.
"Loki, zapni to," pobídl Tony Lokiho.
"Jak si přejete, kapitáne, povíte mi ještě něco, co bych nevěděl?" odpověděl mu ironicky a štiplavě Loki.
"Můžeme spolu aspoň chvilku neargumentovat? Máš třeba nějakou užitečnou radu?"
"Štíty jsou aktivní, už nás žádný radar ani oko nespatří. Vem to radši shora."
Tony Lokiho radu poslechl a vyletěl, co nejvíce to šlo, letěli pár minut a začal klesat, loď byla přímo pod nimi. Když vyletěli z krytu mraků, naskytl se jim hrůzný pohled na celou bitvu a hlavně na gigantickou loď, která skoro překryla vše jiné, co by mohli vidět. Tony ji musel obletět celou, až úplně na opačnou stranu, tam, kde má být její nejméně střežená část. Na vybraném místě začal pomalu přistávat na samotnou loď. Jejich letoun na to byl vybaven patřičnýma přiléhajícíma nohama.
"Děkujeme, že jste si vybrali naši jednosměrnou společnost, doufáme, že příště nepoletíte jinou společností jménem Smrt. Přejeme příjemný pobyt," znovu se ozval Tony. Ten pak vypnul motory a chvíli jen tak seděl.

"Nechce se ti?" zeptal se ho jenom trochu štiplavě Loki.
"A tobě snad ano?"
Tony všem rozdal malé vysílačky do ucha a udělal ze sebe Iron mana.
Všichni se sešli uprostřed lodi, byla tam druhá řídící místnost, tentokrát s moduly, radary a všemi těmi serepetičkami. Tam se usídlilo těch několik vojáků navíc.
Tony všem rozdal malé vysílačky do ucha.
"Natašo a Clinte, jste jednička. Já, Loki a Steve jsme dvojka. Banner, Thor, trojka. Když toto číslo řeknete, spojí vás to s potřebnou částí, pokud chcete mluvit ke všem, nijak to nerozlišujte. Tyto komunikátory mají i vojáci na naší lodi, kteří pak posílají informace dál, slyší vše, co si do nich říkáme." dal jim menší rady Tony.
Pak si Stark nasadil kovový oblek a každý tým odešel do svého modulu. Už nebylo cesty zpět.
"Lidi? Slyšíte mě?" zeptal se Bruce.
Odpovědi se mu dostalo několikahlasé jo, křížené s, ano.
"Jen jsem vám chtěl říct, že jsem s vámi rád pracoval… A pokud už se nevidíme… přeji vám hodně štěstí,"
Když to dořekl, moduly se rozletěly. Byly řízené autopilotem a předem měly určené místo s nejtenčí a nejslabší vrstvou nepřátelské lodi.
"Když to přežijem, jak se máme dostat zpět do modulu?" ozvala se z vysílaček Romanovová.
"Loď je na pevno připoutaná k danému místu, oddělovala by se velice těžko, proto ten modul. Do té lodi se prostě nějak musíte dostat. Je mi líto, že ve vašem týmu není nikdo, kdo umí lítat. Jste ale té lodi nejblíže, proto by to nemusel být až takový problém," odpověděl jim Stark. To, že v jejich týmu není nikdo, kdo umí létat nebo má nadpřirozenou sílu, Tony úplně zapomněl.
"Proč nemůžeme použít tyhle moduly?" ozval se Clint
"Ty moduly slouží k tomu, abyste se nějak dostali do lodi, u toho se zničí, použijí sebe samé jako bombu, která prorazí štít té zatracené lodi. Proto byste se měli důkladně připoutat a nasadit si helmy, které jsou pod sedadly," zničil jim iluze Stark, ala bezpečnost především.

TÝM DVA (Tony, Loki, Steve)
V modulu bylo ticho, všichni se připravovali na náraz a srovnávali si myšlenky v hlavě. Pořád zrychlovali a tlak je zařezával do sedaček, stěny kolem nich byly vypolstrované a v jejich blízkosti se nenacházela ani jedna ostrá hrana. Pak jejich rychlost přerušila ohlušující rána a náraz. Prorazili se do lodi, ale už hned stáli, žádné kutálení nebo poskakování, nic. Víko modulu vystřelilo ven. Modul se zaseknul v obalu lodi, ale výstupní část byla otočená do vnitřku lodi. Stark to takhle vymyslel, o tloušťce lodi měl podrobné informace a bylo mu jasné, že toto byla nejlepší možnost, aby si nikdo nevšiml ani úniku tlaku. Nevýhoda, ale byla, že se Modul nedal znova použít a zůstal zaseknutý.

Po vzpamatování se ze šoku z nárazu se všichni tři vybatolili ven. Nacházeli se v temné chodbě plné trubek, z kterých občas vytryskla ne příliš vábně vypadající pára. Navzdory páře nebyla v chodbě nijak zvýšená teplota, celý strop totiž lemovalo množství větráků. Nacházeli se na rohu křížení dvou chodeb, mohli jít rovně nebo doprava.
"Jarvisi, oskenuj loď a najdi cestu k řídícímu motoru,"
"Ano, pane,"
"Kudy půjdeme, než to najde?" zeptal se Kapitán
Loki, aniž by čekal na odpověď, vyrazil vpřed.
"Sakra, počkej! Jsme tým, trochu domluvy by neuškodilo," přitlumeně na něj zakřičel Steve.
"Jdeme rovně, stačí?" otočil se s arogantním úsměvem Loki.
"Skenování dokončeno, doporučil bych zvolit cestu rovně," přerušil je Jarvis, kterého Tony na chvíli nastavil, aby ho slyšeli i ostatní.
Loki se jen vítězně usmál a čekal, až se k němu přidají i ostatní.

Šli už asi 20 minut a pořád neviděli jediného nepřítele a ani prostředí se nezměnilo, stále je ta jedna chodba vedla dál a dál.
"Kruci!" ozval se Tony. "Jsme v nejnižší části lodi, něco muselo vychýlit trajektorii modulu, měli jsme být o dvě patra výš!" řekl naštvaně, když si projel podrobně mapu lodi.
"A víš, jak jsou na tom ostatní?" zeptal se Steve.
"Jarve, zaměř mi jejich komunikátory," chvíli čekal na výsledek "ostatní jsou na správných místech a všichni se hýbou, tudíž nejspíš žijou."
"Trojko, dvojko! Snažte se být nenápadní, jsme úplně jinde, než jsme měli být, budeme potřebovat více času," Řekl do komunikátoru neklidný Tony.
"To asi moc dobře nepůjde," ozval se z komunikátoru Bruce a v pozadí byla slyšet střelba "Myslím, že dlouho to tu v klidu nezůstane," pokračoval tentokrát Thor, pak už byl na pozadí slyšet jen zuřivý řev.
"Myslím, že na scéně je teď zelenáč, budeme muset najít co nejrychleji cestu nahoru," řekl nervózně Stark a celý tým se pustil do hledání výstupu.
"Jedničky? Jak jste na tom?," znovu promluvil Tony do komunikátoru.
"S tímm to probíhá klidně, už jsme potkali několik hlídačů, žádný už světlo nespatří. Jsou celí zabalení v něčem jako brnění, nejslabší místo mají na krku, tak miřte tam," řekla udýchaně Nataša.
"Dobře, díky a držte se, další chodbou jděte doprava,"
"Anthony! Něco mám!" zavolal na něj Loki.
Stark i Steve k němu přišli.
"Ale, začal si spolupracovat, to rád vidím," reagoval Tony
"Drž tu svou Midgardskou pusu a poslouchej. Je tam vývod klimatizace, to znamená - slabé místo, prostřel to," ukázal na strop Loki.
Tony na nic nečekal, natáhl ruku a vystřelil, před nimi se rozevřela část stropu. Díra byla dostatečně velká, aby se tam naráz vlezli všichni tři.
Iron man popadl ty dva za ruce a vyletěl s nimi do vyššího patra.

Ocitli se v široké místnosti, na kterou ze dvou stran navazovala podélná chodba, na obou stěnách byly rozevírací kovové dveře. Na tomto patře byly stěny obalené různými kovy, stejně jako podlaha, která se ale leskla barvou mramoru. Na stropě byly svítivé panely, které všechno osvětlovali bíložlutým světlem. Uslyšeli kroky, Tony si zobrazil model podlaží, na kterém se mu zobrazovali živé bytosti do vzdálenosti dvaceti metrů.
"Dva jdou pravou chodbou, další dva hlídají u každých dveří, takže to musíme provést tiše, Ameriko?" zašeptal Tony.
Steve jen přikývl a chystal se na první střet. Tony s Lokim se schovali za vystouplé části zdí. Uslyšeli jen pár tlumených tupých zvuků a ran, pak už jen ticho.
"Hotovo," řekl Kapitán a zaklepal u toho Tonymu na rameno, aby postupovali."
"Loki, můžeš je nechat zmizet?" ukázal na dvě těla Tony. Těla měla stejně rozložené končetiny, jako lidi, ale tvar hlavy byl docela jiný, určitě to byl jiný druh. Tony měl nutkání sundat jim masku, ale touze odolal.
"Můžu, ale jen dočasně,"
"Jak dlouho?"
"Hodina, půl hodina," pokrčil rozpačitě rameny Loki.
"Dobře, to nám musí stačit, až se spustí poplach, bude jich tu tuna," dokončil jejich rozhovor Steve a Loki nechal těla zmizet.


"Jsme pod částí, ve které se nachází řídící motor. Tady už nemůžu střílet, způsobilo by to moc povyku. Za rohem je vchod do místnosti, která vede nahoru. Tam je náš cíl, je tam něco kolem 8 nepřátel, to bychom měli zvládnout, pokud budeme mít moment překvapení," řekl udýchaný Tony a opřel se kovovou rukou o zeď.
V tu chvíli se celou lodí ozval ohlušující alarm, po chvíli se ztišil, ale chodby zůstaly v červeném osvětlení.
"Sakra, dělejte! Musíme se tam dostat za každou cenu!" zařval Steve a všichni vyrazili za ním. Kolem nich prosvištěly první kulky. Za nimi bylo hned 10 strážců lodi, kteří měli podobné zbraně těm pozemským, jen kulky byly odlišné a až nehezce něčím svítily.

Už byli skoro u vchodu do určené místnosti, když Steve zakřičel bolestí a padl k zemi.
"Steve!" otočil se Tony a sklonil se k ležícímu Stevovi.
"Jděte dál, za chvilku tu budou, já se o sebe postarám" řekl přes zaťaté zuby Steve a snažil se zvednout. Střelili ho do levého lýtka.
Tony se vyděšeně podíval na Lokiho, ten jen protočil oči v sloup.
"Můžu mu pomoct, ale musíš ho nést,"
Tony na nic nečekal, popadl Roggerse a utíkaly do místnosti. Loki zatím něco čaroval u Stevovi nohy. Tato loď musela mít něco na negování magie, byl oslabený a musel na veškerá svá kouzla vynaložit daleko více energie, proto mohl nechat zmizet ty těla jen na tak krátkou chvíli. Doplnil si aspoň trochu své energie tím, že zrušil všechny své iluze, po lodi se tak začaly objevovat mrtvoly.
Rozevírací kovové dveře byly zajištěny a nešly otevřít.
"Můžeš ho pustit, je vyléčený na dvacet minut, víc jsem nedokázal,"
"Díky," řekl Steve ž stojící na zemi a kryjící je štítem.
Tony dveře prostřelil a tak měli volný přístup do místnosti, bohužel tím pádem i nepřátelé.

Vojáci v místnosti na ně namířili zbraně a spustili palbu. Loki pohybem jedné ruky všechny kulky zarazil a obrátil je proti nim. Ve chvíli všichni padli mrtví k zemi.
"Zataraste něčím ty dveře!" zakřičel Tony
"Není tu čím!" odpověděl Loki
"Tak do prdele použij třeba nějakou magii, já nevím, ale za chvíli tu budou vojáci ze všech stran!"


"Sakra nehádejte se a jděte, stejně jsem už mrtvý! Zadržím je, dokud to půjde," ozval se Steve.
"To přeci nemů-," chtěl argumentovat Tony.
"To je rozkaz! Jděte!,"
"Já tě tu nenechám!"
Tony se nemohl ani pohnout, nikdy si ani nepředstavil situaci, kde by musel nechat přítele na pospas smrti a nemohl s tím nic dělat. Ozvala se palba.
"Jdětee!" zakřičel zoufale Steve.
Loki popadnul Tonyho za kovovou dlaň a odtlačil ho ke dveřím výtahu. V tom do místnosti vtrhla halda nepřátel a začali do Steva pálit ze všech stran, přikrčil se do rohu a bránil se štítem. Poté vyskočil a začal bojovat pěstmi a sám vytasil různé zbraně, které měl u sebe, několik nepřátel zastřelil, několik složil k zemi ručně. Ale i tak se občas ozval jeho postupně až nelidský výjek, když se jeho tělem provrtala kulka a jeho krev už pokryla tolik koutů jeho obleku, jen díky Lokiho kouzlu se ještě chvíli drží na nohách. Když byli oba uvnitř, dveře se začaly zavírat a oni naposledy spatřili Steva Roggerse, prvního Avengera.


TÝM TŘI (Bruce, Thor)

"Myslím, že dlouho to tu v klidu nezůstane," odpověděl na Tonyho otázku Thor, skrývající se za sloupem společně s Brucem. Oba se kryli před palbou nepřátel. Byli už jen několik set metrů před cílem, když je přepadla skupinka nepřátel. Byli až moc rychlí a střelili Bruce do ramene. Až do té chvíle postupovali nezjištně.
Bruce najednou zařval a začal zelenat.
"Ne, ne, ne! Bannere, to překonáte! Musíme jim zajistit více ča-," jeho slova už neměla smysl.
Bruce se proměnil na Hulka a rozběhl se do nepřátel. Ti do něj stříleli plné zásobníky, ale na běsnícího zelenáče to nemělo žádný účinek. Thor se k němu přidal a kladivem smetával všechny, kteří se jim postavili do cesty, hlavně ty, kteří měli spadeno na tlačítko, které spouští alarm. Tímto způsobem postupovali rychle a efektivně. Když byli skoro u cílové destinace, napadla je velká skupinka nepřátel. Jeden z nich stihl spustit alarm, který se roznesl napříč celou lodí. Pro ty dva to nepřineslo žádné změny, ale byli si vědomi, že ostatním to asi hodně zavaří.
Dostali se až k místu určení. Před nimi se zjevila velká řídící místnost a uprostřed ní, řídící panel a pod ním motor, nebyla to hlavní řídící místnost, byl to jen ovládací panel k motoru, ten posílal informace dál k řízení.
Hulk se bezmyšlenkovitě rozběhl, aniž by si všimnul velkého kanónového děla.
"Počkej!" zařval Thor, ale už bylo moc pozdě.
Dělo na Hulka vystřelilo a trefilo ho přímo do ruky, do které byl už před tím Bruce postřelen.
Hulk bolestivě zařval a skácel se k zemi. Thor se k němu rozběhl, Hulk ležel hned vedle motoru. Zelenáč se nehýbal.
"Je mrtvý, ne ne NE! Probuď se! Já vím, že nemůžeš být mrtvý! Ne!" Thor se naštval a hodil kladivem vší silou do motoru a přibral tím i dělo. Božské kladivo stačilo, aby motor vybouchl a jejich úkol se tak splnil.

Výbuch je odhodil o metr dál. Kolem nich se začala spouštět nazlátlá průhledná bariéra, byla všude kolem nich i na stropě.
Hulk se proměnil zpět na Bruce, jako zázrakem měl na sobě opět kalhoty. Thor mu dal ruku na krk, aby mu nahmatal puls, naštěstí úspěšně.
"Ten, ten druhý… on um-írá," vydal ze sebe přiškrceně Bruce a posadil se.
"Silové pole," s údivem řekl Banner, ignorujíce svou postřelenou ruku, naštěstí to, co se stalo Hulkovi, na něm nic nezanechalo.
Přistoupil k bariéře a opatrně se jí pokusil dotknout, s úlekem odskočil. Prst, kterým se pole dotknoul měl nehezky popálený.
"Jedničko, dvojko, zničili jsme motor, ale jsme v pasti. Motor musíte zničit na dálku! Aspoň z pěti metrů. S touhle lodí skončíme i my." Odmlčel se a potlačil emoce, " Doufám, že máte více štěs-," najednou ho přepadla strašlivá bolest a svalil se k zemi. Propojil se s tím druhým. Umírá jeden, umírá i druhý.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama