Make your dreams at night and live them at the day.

When the dreams come true - 9.kapitola - Sneaky sneaky

21. července 2014 v 10:00 | Pacakspacak |  When the dreams come true

◄When the dreams come true►

9. Kapitola - Sneaky, sneaky

Aoj! Tentokrát moc nemám, co ke kapitolce říct, je přednastavená. Asi už jinou před napsat nedokážu a tak se budete až do soboty 26. spokojit jenom s challengami. Když něco píšu, vždycky mám problém, že mám vymyšlený konec toho celého a až pak si domyslím nějakou osnovu, co se bude dít, proto mám teď úžasně promyšlené poslední díly, ale třeba vůbec nevím, jak to bude probíhat teď :D No, jdu vymýšlet děj. Přeji příjemné počteníčko.



Pomalu jsem otevřela oči, první co jsem začala vnímat, bylo pípání nějakého přístroje vedle mne. Párkrát jsem zamrkala a pomalu se rozhlédla kolem sebe. Byla jsem v pokoji, který připomínal nemocniční, ale i tak jsem si byla vědoma toho kde jsem - na základně S.H.I.E.L.D.u Ležela jsem na nějakém lůžku napojená na všemožné přístroje a jiné blbosti. Vedle mě jsem našla v křesle spící Ann, na stolku vedle ní ležela pistole. Chtěla jsem se trochu posadit, ale vystřelující bolest z ramene a boku mě zastavila. Musela jsem se smířit s ležící polohou. Nechtěla jsem Ann budit a tak jsem se snažila zamyslet nad tím, co se vlastně stalo, všechno to proběhlo moc rychle.

Vím, že jsem běžela k Thorovi, domluvila se s ním a chtěla jít zpět na základnu. Pak ale podle mě bezdůvodně vystřelil ten mariňák. Já vykouzlila ochranný štít, ale ne dost brzo aby zastavil dvě střely. Zakřičela jsem, upadla, ale asi mě stačil zachytit Thor, Clint se na toho útočníka nejspíš pak vrhnul. Teď by to chtělo spíš vědět, proč sakra střílel a co se dělo po tom. Ten chlap měl na vojáka taky dost mizernou mušku, kdyby mě chtěl přeci zabít, mířil by na hlavu nebo na srdce. Možná se mu klepaly ruce tak, že nedokázal pořádně zamířit a střely létaly náhodně. Když jsem ležela v klidu, ani mě nic nebolelo, představovala jsem si, že když je někdo postřelený musí to bolet mnohonásobně více, asi mi dali něco proti bolesti nebo tak něco. Stačil ale jen sebemenší pohyb a bolelo to jak sviň, takže tak. Až teď jsem si všimla, že na zdi vlevo dokonce bylo malé okno, asi jsem v přízemí. Rozhodla jsem se, že vydržím trochu té bolesti a prostě se posadím, bolelo to jako čert, ale povedlo se.

Dveře se otevřely a do místnosti vešel Clint, byla jsem ráda, že vidím někoho vzhůru, s kým si můžu popovídat o ději po té, co jsem upadla do bezvědomí.
"Ale, princezna je vzhůru," usmál se na mě Clint. "Na to, že si schytala dva průstřely, se nějak moc usmíváš a si nějaká čilá, ne?"
"Taky tě ráda vidím," opětovala jsem mu úsměv.
Clint přišel k Ann, ďábelsky se usmál a chodil ji z křesla. Ta jen vyjekla a skácela se na zem. Vypadala dost vyděšeně, mě i Clintovi to ale stačilo jako dobrý podmět k smíchu. Ta rána v boku při smíchu zrovna nebyla nejpohodlnější, ale pořád se ta bolest zlepšovala.
"Tomu říkáš hlídat ty spáči?" pokoušel se vážně říct Clint, i když se mu to moc nepovedlo.
Ann jen zahanbeně shlédla do země.
"Kaj se!" nemohla jsem si odpustit poznámku.
"Tal! Ty si vzhůru!" zvedla se a chtěla se na mě vrhnout, Clint ji ale zatarasil cestu.
"Až jindy, teď tě tu vystřídám," řekl ji Clint a Ann nezbývalo nic jiného, než ho poslechnout.

Posadil se vedle mě do křesla a zbraň na stolku si schoval někam za pásek.
"Jak dlouho jsem byla mimo?" začala jsem.
"Asi necelé dva dny, máš pěkně tuhý kořínek, dva průstřely a množství krve, které si ztratila by zabilo i dospěláka, natož malou holku jako si ty,"
"Za jak dlouho mě pustí?" tato otázka ho asi celkem zaskočila.
"Rád bych ti připomněl, že si předevčírem málem umřela."
"Ale teď jsem až moc živá a jen tu ležet mi moc užitečné nepřipadá,"
"Našim doktorům ale ano."
"No.. to je jedno (prozatím). Co se to vlastně stalo? Proč střílel? Ohrozila jsem někoho?"
"Ne, ty za nic nemůžeš. On se... prostě pomátl. Thor nám pak řekl, že to ani nebyl náš agent. Říkal něco o nějakém Reselsovi nebo Rorejsovi, nevim, to jméno si nepamatuji."
"Děkuji za přesné informace," podotkla jsem ironicky.
"Není zač," odpověděl mi taktéž ironicky.
"Proč tu měla Ann tu zbraň?"
"Thor se o něčem bavil s Furym, za zavřenými dveřmi takže nevím přesně o čem. K nám ostatním agentům se donesl jen rozkaz tě hlídat a nepouštět k tobě nikoho neoprávněného. U dveří máš non-stop agenty a tady v pokoji taky, většinou mě nebo Thora, občas tu byla i Romanovová. A jelikož si ta tvoje kamarádka nedala říct a chtěla sem, dovolil jsem jí to pod podmínkou, že tu bude mít zbraň a zastřelí každého, kdo ji nebude schopen předložit odznak."
"Svěřit Ann do ruky zbraň, to chce odvahu... a dostatečnou dávku hlouposti," uznale jsem pokývala hlavou a pak se zasmála.
"Kdybys nebyla zraněná, něco bych po tobě hodil."

S Clintem to bylo super.
Byl tam se mnou asi ještě 2 hodinu a většinu času jsme se dobře bavili. Třeba i o úplných blbostech.
"Ale vždyť je jasný, že je lepší Magneto než Xavier," trval na svém Clint.
"Houby, Xavier mu může vlézt do hlavy a číst lidem myšlenky? To je daleko víc super než ovládat kov."
"Vždyť Magneto má tu chytrou čepičku, přes kterou....." Prostě jsme se bavili úplně o všem.
Během pár hodin se z něho stal můj nejlepší kámoš, doufám, že to není úplně jednostranné.

Pak nás vyrušil mladý doktor, ptal se mě na otázky typu: "Tohle bolí? Jak se cítíte?" Pak začal chrlit různá mně neznámá slova.
"Kdy budu moct odejít?" přerušila jsem jeho proslov, kterému rozuměl stejně jen on.
"Eh-" nadzvednul obočí. "Podle tabulek jste už měla být mrtvá a vy se mě po dvou dnech plná energie ptáte, kdy vás pustím?"
Usmála jsem se a zakývala, byl to takový ten úsměv, který toho druhého pěkně štval.
"Uvidíme, rány se hojí neobyčejně rychle, ale přes to to vidím aspoň na 3 dny."
"3 dny? Ne ne ne, já tu nemůžu zůstat tři dny, o víkendu jsem měla (letět na Asgard, ale nemusí to tu vědět úplně každý)... něco.. domluveného," žadonivě jsem se mu zadívala do očí.
"To se asi bude muset zrušit, myslím, že postřelení je dobrý důvod proč zrušit rande," pff kdyby jenom rande, konečně se mám učit s Lokim kouzlit, to je daleko důležitější než nějaké rande.
Doktor uviděl můj otrávený a zklamaný výraz v obličeji a tak ještě dodal "Uvidím, jak to s vámi bude vypadat."
A odešel.

V té chvíli se znova ozval Clint.
"Ty si vážně neuvěřitelná," zasmál se.
"No co?"
"Holku, která se až takhle těší na rande jsem ještě nepotkal a navíc kdo říká, že tě S.H.I.E.L.D pustí do té doby ze základny,"
"Není to žádné rande," protočila jsem oči.
"A co teda?"
"Malá lekce ovládání plamínku abych vám tu nevyzdobila základnu ohořelými zdmi."
To Clint uznal jako pádný argument a už jsme se o tom nebavili. Už ani nevím, o čem jsme se to pak zase bavili, chvílemi jsem si říkala, jestli Clint nedostal rozkaz být takhle milý, nu což, hlavně že takový je.

"Budu muset jít, asi mě tu vystřídá ta tvoje kamarádka."
"Nechoooď," zaprosila jsem.
"Umíš snad na dálku vyslýchat?"
"Ne... A koho vlastně?"
"Toho hajzla, co tě chtěl zabít."
"Aha." Musím se tam dostat, chci vědět kdo to byl a proč to udělal. Už tu nechci jen ležet. Něco musím vymyslet.
Clint se zvednul a zamířil ke dveřím.
"Ještě jsem ti chtěl říct.. Jsem rád, že žiješ princezno," ohlédl se na mě přes rameno.
Usmála jsem se.
"Svět by přišel o jednu tvrdohlavou puberťačku," byl už skoro u dveří, ale i tak jsem po něm hodila předmět ležící vedle mě, trefa! Slyšela jsem jeho smích a pak se dveře zaklaply. To, co jsem po něm hodila byl nějaký ovladač... Ne! ne! On tu byl celou dobu ovladač k té zatracené posteli! No, teď je zase pryč. Stejně se musím nějak zvednout a dostat se do výslechové místnosti, o které nemám žádné tušení, kde se nachází.

"Tal!" rozběhla se na mě Ann.
"Ann!"
"Jsem tak ráda, že žiješ," obejmula mě a já potlačila vyjeknutí bolestí.
"Ann? Můžeš si prosím sednout?" Dostala jsem plán, vůbec jsem nevěděla, jestli vyjde, ale cítila jsem to v rukou.
"Jasně," sedla si. Zavřela jsem oči.
"Tal? Jsi v pohodě?" zeptala se Ann, ale já ji ignorovala.
V duchu jsem se zaměřila na vítr, silný vítr. Pak pomyslela na tu sílu ve mně. Otevřela jsem oči, zadívala se na skříň v pokoji a roztáhla ruce. Dveře se rozletěly. Já to dokázala! Já to dokázala!
"Wow, jak si to.. jak-? To je jedno," zakroutila hlavou Ann a rozběhla se ke skříni. Přesně jak jsem čekala.
"Promiň Ann," v rukou jsem cítila hromadící se vítr, zatnula jsem je v pěsti.
"Co-?" Jednou rukou jsem ukázala na Ann a rozevřela pěst. Ann zapadla do skříně, už se chystala zvednout, když jsem dveře skříně prudce zavřela a bouchla tím Ann do hlavy, ta se skácela do skříně.
"Promiň," znova jsem zašeptala. Bylo to zatím to nejlepší, co se mi kdy povedlo.
Pomalu jsem dala nohy na stranu postele a chtěla se postavit. Otáčení horní části těla bolelo jako čert. Musela jsem to vydržet. Dala jsem nohy na zem, zvedla jsem se. Problém dělala hlavně rána na boku, pomalu jsem se snažila postavit. Když jsem přenesla váhu na nohy, s výkřikem jsem se skácela k zemi. Snad to nebylo moc nahlas. Pomalu jsem se zvedla, rozchodit to, rozchodit to. Bolest byla za chůze snesitelná, hlavně moc nehýbat pravou rukou a neohýbat se.

Na sobě jsem měla takovou tu nemocniční košili, to musí pryč. Věřila jsem představě, že jsem práskla Ann tak silně do hlavy, že leží ještě zmatená ve skříni. Rychle jsem otevřela dveře a vyndala z ní mé oblečení. Ann ležela ve spod a už se začínala probouzet, rychle pryč. Kraťasy byly celkem čisté, ale mé původně modré tričko schytalo až moc červené barvy. Nedá se nic dělat. Teď ještě jak proklouznout kolem hlídačů u mých dveří. Naštěstí si nechala Ann svoji mikinu na křesle. Opatrně jsem se pro ni ohnula a oblékla si ji, nandala jsem si i kapuci. Přeci jenom, kdyby Ann vyšla blonďatá, bylo by to divné. Takže můj plán? Hrát si na Ann, v té mikině jsme jí celkem podobná, taky na sobě měla kraťasy a oči má stejně zelené jako já. Určitě si ji nikdo moc neprohlížel, budu dělat, že je mi zima (což byl dost chabý plán, protože zde byla příjemná teplota). Odešla jsem z pokoje.

Dva agenti u dveří si mě skoro ani nevšimli. Už jsem byla skoro za nimi.
"Kdo je teď u ní?" zeptal se mě jeden z nich a poklepal mi na rameno (naštěstí na levé)
"Jen si- jdu odskočit, hned budu zpět," řekla jsem nejistě k nim otočená zády.
"Dobře."
Ono to vyšlo! Jsem pryč! Teď rychle najít kam jít, než se Ann dostane z té skříně. Doufám, že jsem ji zamkla. Náhodně jsem se proplétala chodbami, k mému štěstí jsem se dostala k výtahu. Musela jsem se schovat za roh, protože do výtahu zrovna vstupoval Thor s Furym. No nejsem to já ale dítě štěstěny? Ne, jenom Odina. Výtah se zavřel a já pozorovala číslíčka blikající nad ním, jeli do -3. patra. To mě mohlo taky napadnout. Přivolala jsem si výtah. Naštěstí v něm nikdo nebyl a já mohla v klidu jet až do -trojky. Teď mi to došlo, ti hlídači, zařízení na otisky prstů, prostě tohle všechno, to jsem moc daleko nedošla. Jak se mám asi zbavit dvou vycvičených agentů a obelstít přístroj s otisky? Můj chabý jeden rok krav-magy mi asi proti nim moc platný nebude. Použít můj "šarm"? Ha-ha-ha-ha-ha.... Budu muset přemýšlet za pochodu. Možná budu moct použít to samé, co na Ann. Každopádně to zkusím. Dveře výtahu se otevřely, překřížila jsem ruce a tím jsem si aktivovala svou ochrannou bublinku (to už umím dokonale :3 ). Agenti nevěděli co by semnou udělali, proto jen tak stáli, jeden z nich už chtěl něco říct, když jsem zavřela oči, v mysli si představila, co chci udělat a rukama něco jako tleskla před sebou (Mělo to představovat hlavy obou agentů). Ozvala se šlupka a já otevřela oči. Oba leželi na zemi. Jo! Jsem vážně dobrá. Hned jsem jednomu spod obleku vyndala kartičku a strčila ji do zařízení, pak zvedla jeho ruku a přiložila palec na zařízení. Vyšlo to! Byla jsem tam.

Bylo jednoduché najít mnou hledanou budovu, jednoduše jsem šla po zvuku Thorova rozčilujícího se hlasu. Na to, že to byla mezinárodní tajná organizace jsou až nějací podezřele neobezřetní, nechali otevřené do dveře do výslechové místnosti, nebo spíš do té, ze které se výslech poslouchá. Dveřmi jsem se dostala do zadní části celkém temné místnosti. Fury, Natasha, Coulson a hádám, že Hillová byli nalepení u skla, takže si mě ani nevšimli, jen Clint byl až nehezky blízko mě. Thor vyslýchal.

"Poslal vás někdo?" řval na útočníka Thor. Nic jsem neviděla, ale jeho hlas bylo prostě poznat úplně jasně.
"Ne."
"Je vám jasné, že za to půjdete dokonce svého života do Asgardského vězení pokud bude Všeotec shovívaví?"
"Pokud vám teď ne-" Thor se podle hluku asi na útočníka vrhnul nebo to tak aspoň znělo.
V tom si mě všiml Clint, už chtěl něco říct, ale poznal mě a jen nevěřícně zakroutil hlavou a dělal, že mě neviděl.
"Budu zpět za méně než hodinu," řekl Thor.
No do prdele, pak se všichni otočí a uvidí mě a ani tu nebude Thor, měla bych se asi nenápadně vytratit. Začala jsem couvat ke stále pootevřeným dveřím,najednou se ale zatřásla celá místnost, Thor vyletěl s kladívkem fuč a zanechal za sebou díru ve všech třech podzemních patrech, Bifrost asi nefunguje přes budovy.

Omylem jsem drkla do dveří a ty se s bouchnutím zavřely, všichni se na mě ohlédli.
"Jak si se sem proboha dostala?" vzala všem otázku Natasha.
"To je-,"
"Jo," přerušil Coulsna Clint.
V tu chvíli přiběhli ti dva agenti, které jsem složila u výtahu, hned za nimi i jeden ze dvou u mého pokoje. Jeden z agentů od výtahu nedostal lepší nápad než mě popadnout za pravé rameno, na to jsem mu odpověděla výkřikem bolesti a vlna energie ho odhodila ke zdi. Měla jsem co dělat, abych se neskácela na zem. Naštěstí jsem se udržela a Clint mě pro jistotu podepřel pod levou rukou.
"Agente Bartone, doveďte ji hned ke mně do kanceláře," řekl Fury a odešel. Všichni přítomní až na Clinta na mě koukali s pootevřenou pusou, to nikdy neviděli holku, co umí energií odhodit člověka? Pff.

"Co si to prosím tě vyváděla? A jak si se dostala přes všechny ty agenty?"
Nadechla jsem se a začala " Ann jsem zavřela do skříně, půjčila jsem si její mikinu, předstírala jsem, že jsem Ann. Tak jsem se dostala přes ty první. Ty dole jsem tak trochu zneškodnila tím, že jsem je donutila se prásknout navzájem hlavami, to víš, použila jsem můj šarm. Ještě něco chceš slyšet?" řekla jsem monotónně a znuděně, jakoby to bylo bůh ví jak jednoduché
Clint na mě jen nevěřícně koukal. V tichu mě dovedl až k Furymu.
"Jsme tu, tady je Furyho kancelář", byli jsme ve 3. patře, takže v nejvyšším.
"Hodně štěstí," poplácal mě po zádech, zaklepal, strčil mě do kanceláře a odešel. Zrádce.

"Posaďte se," pokynul na židli na protější straně jeho stolu.
Posadila jsem se a bála se, co přijde dál. Snažila jsem se vyhnout očnímu kontaktu.
"Před dvěma dny vás smrtelně postřelili a dnes jste levou zadní prošla přes naši bezpečnostní kontrolu a čtyři! Čtyři cvičené agenty!" nevím, jestli to říkal naštvaně nebo nadšeně.
"Promiňte?" vykuňkla jsem, nevěděla jsem, co na to mám říct.
"Váš bratr mi řekl, kdo jste, proč tu jste a proč vás chce hodně lidí zabít," uviděl můj trochu zděšený výraz a pokračoval, "Vzal jsem tak všechno v potaz a chci se vás zeptat nebo vám spíš i doporučit a možná vás i poprosit. Chcete se přidat k Avengers?" Od této chvíle pro mě už nic jiného co řekne, nebylo důležité. Já? Avenger? Je tohle sen? "Poskytli bychom vám tak ochranu tady na zemi a vy byste na oplátku pomohla nám s vašimi schopnostmi. Vašeho bratra jsem se ptal také a souhlasil."
"Já, já souhasím," vyhrkla jsem ze sebe celá šťastná.
"V tom případě vítejte v týmu," vstal a podal mi ruku. Také jsem vstala, i když naznačoval, že nemusím, stejně už jsem chtěla jít.
"Ještě počkejte, vaše kamarádka, řekněte jí, že jí nabízím místo v přípravné akademii pro naše budoucí agenty, ví toho příliš mnoho, a když jste byla mimo, také se předvedla,"
"Myslím, že bude souhlasit, ale zeptám se jí,"
"A ještě jedna věc, nikomu neříkejte víc než by potřebovali vědět. To, co se stane, když zemřete, musí zůstat v tajnosti, neříkejte to ani svým nejlepším přátelům, týmu, nikomu."
Přikývla jsem. To je taková pravděpodobnost, že někdo z Avengerů mě bude chtít zabít nebo co?

Odešla jsem, za dveřmi si mě hned odchytil Clint.
"Tak co, Princezno?" zeptal se opřený o zeď.
"Myslím, že bys mi mohl začít říkat jménem," hrdě jsem se usmála.
Clint zvedl obočí v otázce.
"Jsem Avenger."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maggi Maggi | Web | 22. července 2014 v 8:43 | Reagovat

Luxusní! Prostě luxusní kapitola! Já z toho Clinta nemůžu a z Trigg jakbysmet. :'D ten konec :3

2 Wolf Wolf | Web | 24. července 2014 v 18:27 | Reagovat

Souhlasím s Maggi. Luxus. :) Vím, že pravděpodobně skončí s Lokim, nebo je moc mladá, ale pár Trint (?) je úplně cute... :3 :D
Mimochodem jsem prokoukla tvé challenge, jsi zajímavý arachnofobik... :D A jak jsi psala v některé kapitole na začátku o srazu, taky o tom uvažuji už delší dobu. Ale víc se dozvíš když tak v sobotu na mém blogu... :)

3 Nessa Marlov Nessa Marlov | E-mail | Web | 24. července 2014 v 21:03 | Reagovat

Já souhlasím s Wolf a Maggi :D  Těším se na další :)

4 Pacakspacak Pacakspacak | Web | 27. července 2014 v 23:08 | Reagovat

[2]::D Zajímavé názory, pár Trint mě dostal :D No, ještě uvidíte, s kým skončí :D

[1]:[3]: Díky

5 Veri Veri | 10. srpna 2014 v 16:22 | Reagovat

Holky už řekly všechno za mě :D
Jen musím souhlasit s Clintem, že Magneto je lepší :D :3

6 Daenerys Daenerys | Web | 29. srpna 2014 v 18:07 | Reagovat

prej nikomu to neříkej a hned to vyslepičí Clintovi :-D :-D :-D
Jinak taky souhlasím s Clintem.. Magneto je mnohem lepší

7 Pacakspacak Pacakspacak | Web | 30. srpna 2014 v 19:49 | Reagovat

[6]:Děkuji ti za veškeré tvé krásné komentáře. Ona mohla říct, že je Avenger, jen nemá říkat o tom, co se stane, když umře. :)

[6]:[5]: Pfff Magneto :D (Charles do toho!)

8 Bára Bára | E-mail | Web | 6. září 2014 v 20:09 | Reagovat

Luxus! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama