Make your dreams at night and live them at the day.

When the dreams come true - 8.kapitola - Base of Avengers

17. července 2014 v 0:04 | Pacakspacak |  When the dreams come true

◄When the dreams come true►

7. Kapitola - Base of Avengers

Aoj! Dnešní kapitola je oproti ostatním trošku delší. Děkuji za všechny krásné komentáře. Strašně bych se s vámi někdy chtěla setkat :D Nechcete udělat nějaký sraz fanfictionerů? :D (Uznávám, že ode mne, která mám blog jen 3 měsíce to je bláhové, ale tak za pokus to stálo :D ). Trochu mě děsí, že za posledních 8 kapitol jsem se pohla jen o pár dní :3 Tohle bude asi dost dlouhá kapitolovka. Ještě se chci zeptat, využíváte někdo tu doporučenou hudbu nebo je to zbytečné ji tam dávat? (v této kapitole žádná není, jelikož jsem byla trošičku líná :3). Asi není co více dodat, snad jen přeji příjemné počtení a já jdu hned psát další kapitolu, ať máte co číst i příští týden, kdy budu na táboře.




"Nevypadá moc nebezpečně," podotkla podezřívavě Natasha se stále namířenou zbraní na mé klečící já. Měla jsem chuť jí na to něco říct, nebo něco podpálit, ale za 1. jsem ještě pořádně nevěděla, jak to ovládat a za 2. jsem byla ještě celá zaražená a udýchaná z toho úprku.
"Být tebou bych ji nepokoušel, podle toho co říkal Coulson," řekl jí na to Clint - můj člověk.
Clint složil luk, přestoupil ke mně a podal mi ruku. "Nepokoušej se nic zkoušet, ona tak mírumilovná není."
Brala jsem to jako znamení, že odcházíme, nebo spíš, že mě odvádí. Přijala jsem jeho pomocnou ruku, která mi pomohla vstát a rovnou mi nandala pouta. Za to si vysloužil můj pohled říkající : "Really? Bylo tohle nutné?". On jen pokrčil rameny a vítězně se na mě usmál. Původně jsem měla plán nic neříkat, ale prostě mi to nedalo.
"Copak? Báli jste se, že by vám to malá holka natřela?" ani nevím, kde se ve mě vzalo takové sebevědomí. Asi jsem ho chytla od Lokiho.
Romanovová jen protočila panenky a věnovala mi ne zrovna milý pohled. Složila zbraň a strčila si ji zpátky za pásek a přikryla mikinou. Opět nahodili svůj "imidž" v utajení, to znamenalo nandat si brýle, uklidit luk zpátky do tašky a Natasha si opět nandala kapuci. Jestli chtějí být nenápadní měli by odvolat ty gorily kolem mě a sundat mi pouta, stejně bych neutekla i kdybych chtěla a už jsem tu návštěvu Shieldu chtěla mít za sebou.

Clint na agenty kývl a ti se rozešli jiným směrem, připadala jsem si celkem důležitě. Takové utajení kvůli mé maličkosti.
"Tak jdeme princezno," řekl ironicky Clint a jednou rukou mi dal kolem ramen, rozepnutou mikinou tak zakryl pouta. Zase jsem obnovila taktiku mlčení a tak se shledal opět s mým pohledem "Really? Bylo tohle nutné?". Opět pokrčil rameny, ale tentokrát s vážným výrazem. Clint chytil druhou ruku Natashu za ruku, oba nahodili falešný úsměv a šlo se. Vyšli jsme z podzemí na světlo ulice plné lidí. Nevím jak před tím zařídili, že podchod byl vylidněný, ale co se do toho budu plést. Vypadali jsme úplně jako nějaká šťastná rodinka s otrávenou pubertální dcerou. Až na to, že Clint s Natashou jsou na skoro 17 letou dceru moc mladí.

Dovedli mě někam do zapadlé uličky, kde stála ta zatracená stříbrná dodávka, která stála i u naší školy. Kdo by podezíral tak hezkou stříbrnou dodávku. Zklamala si mě, já ti věřila! Kdyby mě chtěli zabít, bylo by to ideální místo, tmavá ulička plná odpadků, kam nikdo nechodí. Ve filmech pouta za zády nevypadají nijak nepohodlně, ale musím říct, že v realitě je to nepohodlné jak něco, zvlášť s nimi sedět v autě. Tahle dodávka ani nebyla nijak vyztužená nebo jinak vylepšená, asi pochopili, že mě by to stejně nezastavilo. Dodávku řídila Natasha, na Clinta zbylo hlídat mě vzadu. Seděl naproti mě a tak jsem si s ním začala vyměňovat různé pohledy. Ze začátku naštvané, ale on u toho byl tak vtipný, že to přešlo na různé bláznivé výrazy a tak dále. V jednu chvíli se mi dokonce zdálo, že se smál. Doufám, že Clint mě bude mít na starost i v místě určení, je s ním sranda. Je daleko zábavnější, než se mi zdál ve filmu.

"Co tam vy dva děláte?" nezaujatě se zeptala Natasha, která nás sledovala zpětným zrcátkem (od ní nás oddělovala černá stěna s vyříznutým průhledným okýnkem). Sice chtěla působit nepobaveně, ale já si přes zrcátko všimla jejího letmého úsměvu.
Clint raději posunutím za páčku zavřel průhledné místo k nám. Intymčo, pomyslela jsem si a nemohla jsem se ubránit mírnému úsměvu. Myslím, že bych se měla bát, pff.. na to teď není čas, jsem ve společném autě s mými hrdiny. Clint se na mě usmál, ale ne už tak příjemně jako do teď. Najednou úsměv přestal a nahodil vážný výraz. Dobře, strachu možná nebude trvat tak dlouho, než přijde.

"Komedie by už stačilo princezno, teď se vraťme k pravému důvodu, proč tu jsi."
Nic jsem na to neřekla.
"Co si zač?" zeptal se mě s vážným výrazem
Už jsem to nevydržela. "Tobě o mně nic neřekli?" věnovala jsem mu udivený pohled.
"Fury nám neříká hodně věcí, já bych ale rád věděl, kvůli komu jsme museli letět takovou dálku a ještě hrát takové divadlo. Takže, poslouchám," opřel se o bok dodávky a podepřel si hlavu rukou. Hmm, vypadal celkem sexy. No jo, nejsou to dedukce jako od Sherlocka, ale mému pubertálnímu já bohatě postačí.
"Kvůli mně jste žádné divadýlko hrát nemuseli," odfoukla jsem si jakože otráveně vlasy z obličeje.
"Stále čekám,"
"Pořád nechápu, proč bych o sobě měla říkat někomu, kdo mě právě unesl dodávkou. To moc důvěryhodně nepůsobí, nemyslíš?" haha, strašně mě to bavilo, takhle si hrát na drsňačku. I když bych nejraději vyskočila ven a utekla do kouta. Ani nevím, od kdy takhle tykám na potkání (skoro) cizím lidem, možná je to tím, že jsem s ním četla až moc ff.
"Třeba proto, že bych tě mohl kdykoliv zastřelit a neunesli jsme tě, ale zatkli,"
"To bys neudělal, myslím, že mě chtějí na výslech živou," ušklíbla jsem se.
"Bože! Natasho! Proč zrovna mně připadla ta část s vyzvídáním od tvrdohlavého a drzého puberťáka?" otevřel okýnko a zavolal na našeho řidiče.
"Užij si to," odpověděla mu Natasha a Clint zase zavřel okýnko.
Zhluboka se nadechl.
"Dobře, zkusíme to jinak," odepnul mi pouta a vzal si je k sobě. Já si jen promnula zápěstí a čekala co se bude dít dál.
"Víš, že bych tě teď teoreticky mohla zabít?"
"Teoreticky není prakticky." V tom měl pravdu, magii umím zatím používat hlavně neúmyslně a většinou to nekončí nejlépe.
"Jmenuji se Clint Barton, jak se jmenuješ ty?" snažil se usmát, ale bylo na něm vidět, že už má mých argumentů plné zuby. Nechtěla jsem být zlá a tak jsem přistoupila na jeho hru. Mohla jsem být zlá a říct mu, že jeho jméno už dávno vím a že mi zatím neřekl nic nového, ale já přeci taková nejsem...
"Talia Firestone," až teď mi došlo, jak mám příznačné příjmení.
"Super, spolupracuješ! Kolik ti je?"
"Za měsíc 17."
"Zatím nejmladší člověk, kterého jsem kdy zatkl a mířil na něj lukem." Jak tak nad tím přemýšlím, určitě nebudu nejmladší, přeci jsem na Asgardu byla tři lidské roky, to určitě nebylo zrovna nejmíň. Nechtěla jsem ho ale zatěžovat zbytečnými detaily, stejně mi nebude věřit až mu řeknu něco o magii, jestli mu to vůbec řeknu.
Jen jsem pokrčila rameny.
"Proč nás pro tebe poslali?"
"To snad máte vědět vy, ne?"
"Obvykle nás posílají někoho zabít, ne zatknout nějakou puberťačku."
"Co já vím, možná ta PUBERŤAČKA utekla z obrněného auta bandě agentů včele s agentem Coulsnem. A možná má ta PUBERŤAČKA trochu ochranitelského brášku, který pocuchal pár těm agentům jejich účesy," wow, já dneska nějak boduji. Ale ne, teď vážně, když jsem poprvé jela takhle autem do Shieldu byla jsem vyděšená k smrti, kde se to sebevědomí bere? Možná s tím bude mít co do činění zjištění, že jsem vlastně bohyně.
Clint to chvilku zpracovával v hlavě a pak opět promluvil.
"To mi připomíná, že toho tvého bratříčka hledáme taky,"
"Myslím, že ten si vás najde sám, říkal si, že vám Coulson o mně něco říkal,"
"Jo, ale jen to, ať tě moc nevytočíme a že máme dávat pozor na to, co děláš s rukama,"
Mě? Vytočit? Takovej slaďouš jako on? Ani náhodou.
Clint už rohovor se mnou asi ukončil a dal si nohy na sedadlo, roztahoval se tak po celé délce jeho sedadla s tím, že se zády opřel o bok auta a dal si ruce za hlavu. Napodobila jsem ho, jelikož jsem podobnou polohu shledala velice příjemnou. Nenápadně si mě projel očima.

"Asi máš taky nějaké otázky," řekl se zavřenýma očima a příjemným výrazem na tváři.
Mé ego se už zase zmenšilo a byla jsem zase "normálnější" já.
"Avengeri, existujete všichni?" otočila jsem se na něj, on byl pořád opřený, teď už s jedním okem otevřeným,
"Až na Thora ano."
"Jak to?"
"Myslíš, jako proč bez Thora nebo jak to, že je to pravda?"
"Obojí." Moc dobře jsem věděla, proč bez Thora, protože Thor ještě na Zemi jednoduše nebyl (když nepočítám jeho návštěvu při mém odevzdání do jiné rodiny a pár návštěv před stovkami let. Zajímal mě ale názor Clinta na Asgard.
"Před několika lety pronikly některé informace do světa, byly hned staženy z internetu pryč, ale nějaký producent si to stačil všechno zkopírovat. Byly v tom naše fotky, informace, všechno. Asi vybrali nám nejpodobnější herce a ještě si to ozvláštnili severskou mytologií,"
"Ale vždyť ještě daleko dřív než filmy byly komiksy, to jste vy ještě vůbec nebyli na světě, ne?"
"Jak kteří, bůh ví, kolik je takovému Furymu," oba jsme se zasmáli.
"Nepomlouvejte Furyho beze mě!" ozvala se Natasha.
"V tomhle ti nepomůžu princezno, sám nevím, jak je to možné,"
"Můžeš pro mě něco udělat?"
"Hmff?"
"Neříkej mi princezno, když znáš mé jméno,"
"Jak si přeješ princezno," ušklíbl se a já ho probodávala pohledem. Stejně jsem ale pořád dumala nad tím, jak je tohle všechno možné, ty proniklé fotky bych chápala, ale co třeba Thor nebo Loki? Podle mně v tom bude nějaký Asgarďan žijící na Zemi, který umí předpovídat budoucnost. Zní to šíleně, ale hranice mezi možným a nemožným se u mě v poslední době hodně zmenšila.
"To divadlo bylo kvůli tomu, aby vás lidi nepoznali?"
Clint přikývl stále se zavřenýma očima, musel být chudák unavený, jestli letěl z Ameriky do Londýna a ještě mě naháněl po městě. Pak ještě dodal "Všude se to tam hemžilo puberťačkami jako si ty, poznaly by nás hned. Párkrát jsem zkusil na internetu hledat mé jméno... největší chyba mého života."
Zahihňala jsem se, jestli se dostal na tumblr, nebo si přečetl nějakou fanfiction vůbec se mu nedivím, i když to musí být celkem zajímavé, takhle se dívat, co si o tobě jiní myslí.
Pokud ale viděl něco na způsob tohohle.
--------------►
Tak se mu ale vážně vůbec nedivím, protože když napíšete do vyhledávače Frosthawk je tahle fotka ještě lehký šálek čaje. Až jednou budu chtít Lokiho naštvat, ukážu mu nějaké fanfiction, buď Frosthawk nebo FrostIron. Och, tak ďábelský plán! Nechtěla bych být svá mladší sestra.

Zbytek cesty už jsme strávili v tichosti. Jeli jsme celkem asi 2 hodiny.
"Jsme tady, nandej jí pouta," zaťukala na nás Natasha.
Na chvíli jsem usnula a Clint asi taky, proto jsme oba působili dost rozespale. Vůbec jsem nevěděla kde jsme, jelikož dodávka neměla žádná okna, typnula bych si ale někde v nějaké neobydlené oblasti 2 hodiny od Londýna, kde skoro nikdo nechodí.
"Sorry princezno," vzal pouta a znova mi je nandal, tentokrát zepředu, takže nemusím mít ruce pořád za zády. Vystoupili jsme z auta a mě oslnila záře pozdně odpoledního slunce. Chvíli jsem jenom mžourala očima a neviděla jsem jasně nic kolem sebe, to už mě Clint popadl za loket a vedl mně neznámo kam. Když jsem se dostatečně probudila, začala jsem se vlastně rozhlížet kolem sebe. Vedl mě do nějaké kovovobetonové budovy, v horních patrech měla i normální okna (asi kancelářská pasáž). V dolních měla oken jen po skromnu a většina z nich měla ještě jako bonus mříže. Asi celý komplex vedl i do podzemí, ale to si brzo ověřím. Clint s Natashou už nemuseli hrát to hloupé divadýlko a tak nechali mikiny a brýle v autě. Clint měl na sobě to jeho klasické černé triko ověšené lukem v kterém se mu tak krásně rýsovaly svaly.

Nestihla jsem se ani pořádně rozhlédnout kolem a už jsme byli uvnitř budovy. Vím jen, že komplex je obehnán vysokou zdí na jejímž vrcholu byly připojené ostnaté dráty. U vstupu do budovy stáli dva vojáci v černém se samopalem v ruce. Už jsem se necítila tak sebejistě jako v autě. U prvních dveří ukázali Clint s Natashou svůj odznak, tím se dostali do široké chodby, která se dělila do třech menších, ale přesto prostorných chodeb. Pokračovali jsme rovně a došli na konec, kde se nacházel výtah. Ha! Jsou tu hned 3 patra v podzemí. Natasha zvolila tlačítko s číslem -3.

Dveře výtahu se otevřely, objevila se před námi jen malá místnost s dalšíma dvěma agenty se sluchátky v uších. Clint s Natashou znovu ukázali odznaky a museli na dveřích z místnosti přiložit na scanner palec. Přístroj zablikal zeleně a my mohli pokračovat. Tentokrát se před námi objevila velká místnost s prosklenými dveřmi, už teď byly vidět obří monitory na stěně s mapou Evropy na které se zobrazovaly malinké i velké oranžové skvrnky na černém podkladu, hranice byly znázorněny bíle. Asi to budou data z toho měřiče energie o kterém Coulson mluvil, protože jedna velká skvrna byla nad Londýnem, všude jinde jen pár malých tečiček. V místnosti se pohybovala tak desítka lidí, kteří buď seděli u počítačů pod monitorem nebo seděli u stolů opodál a úřadničili. K mému zklamání jsme zahnuli vlevo a zanechali tu zajímavou místnost za námi. Na pravé straně chodby jsme se zastavili u ocelových dveří, Natasha strčila svou kartičku do nějaké čtečky a tím otevřela dveře. Ocitli jsme se ve čtvercové místnosti, vedle dveří stál opět muž, tentokrát zase voják se samopalem. V té samé místnosti se, ale nacházela ještě jedna, byla snad z něčeho podobného sklu, ale zatemněného. Hádala jsem, že tam mě chtějí zavřít, nemýlila jsem se. Clint mi před vstupem do "skleněnky" sundal pouta, já mu věnovala jen můj polo vystrašený a nervózní výraz a on mi opětoval možná i upřímným pohledem nedá se nic dělat. Naťukal něco na dveře a naznačil ať zacouvám, ten chlapík se samopalem se mi nelíbil a tak jsem radši poslechla.

"Tal?!? Si to ty?!?" ozval se za mnou mně až moc známý hlas. Otočila jsem se.
"Ann? Co tu pro boha děláš?!?" s vytřeštěnýma očima jsem se k ní rozběhla a objala ji.
"Sama nevím, před školou mě prostě popadli ňáký dva agenti," řekla skoro nezaujatě Ann. Ta si to beztak všechno zase užívá.
"Promiň," stále jsem ji tiskla k sobě.
"A proč jako?" odtáhla se
"Kdyby nebylo mě, nebyla bys tu."
"Máš pravdu... Takže bych ti měla poděkovat," usmála se Ann a sedla si na jednu z postelí, které v místnosti byly.
"Co?"
"Vždyť tohle je úplně super, ne? Agenti, tajná organizace, únosy, no prostě dobrodrůžo," mluvila s takovým zaujetím, jakoby tohle celé byla jen nějaká počítačová hra. Ann je prostě svým způsobem strašný magor a to se mi na ní líbí.
Jen jsem zakroutila hlavou a se smíchem jsem se posadila na druhou postel tak, abych byla čelem k Ann. V místnosti občas poblikávala jedna stropní zářivka a neuvěřitelně mě to vytáčelo. Ano, někdy se naštvu i kvůli blbostem. Zevnitř vypadaly stěně, jako sklo namalované na bílo. Snažila jsem se blikání vytěsnit a tak jsem se dala do hovoru s Ann.

"Řekli ti už něco?"
"Ne, tobě?" nic, co bych nevěděla.
Ann jen pokývla hlavou a lehla si na postel, pokrčila jednu nohu a druhou přes ní přehodila. Já se opřela o zeď a natáhla si nohy. Nečekaly jsme ani 5 minut a všechna bílá barva ze stěn najednou sjela dolů a už zůstalo jen průhledné, typovala bych i neprůstřelné sklo. Před námi se objevila známá místnost a v ní stojící Fury s rukama za zády. Celkem jsem se ho lekla, přeci jenom to byl kontrast, nejsem žádný rasista, naopak, ale tolik bílé a nakonec černý Fury oblečen v černé barvě. Mně i Ann se zajiskřilo v očích, před námi vážně stojí Fury, Fury z masa a kostí, ne z papíru komiksu nebo z filmového plátna.

"Vítám vás v S.H.I.E.L.D.u."
Jeho autorita byla až strašidelná a tak jsem ani nedutaly.
V rohu místnosti jsem si všimla Clinta pohrávajícího si s Lukem.
"Přejdu k tomu, co po vás chceme," Otevřel složku, kterou svíral za zády a pokračoval " Talia Firestonová, 16 let, Londýn, nadlidské schopnosti, stupeň a rozsah? Neznámý. Máte mi k tomu co říct?"
Dlouho jsem se překonávala otevřít pusu a přemýšlela, co říct.
"Co přesně chcete, ať vám řeknu?" zakuňkala jsem tiše
"Já nevím, všechno, začněme třeba u toho, jak jste se dostala z obrněného transportéru."
"Já-Já- sama nevím, když vám řeknu, že umím ovládat vzduch, budete mi věřit?"
"Ne. Znám hodně lidí s různými schopnostmi, ale žádné nezahrnují ovládání vzduchu, vody nebo čehokoliv takového. Nadpřirozená síla? Budiž, ale tohle? Máte snad nějaké zařízení, které vám nějak pomáhá?"
"Ne, já, zkuste to pochop-," začala jsem trochu panikařit.
"Nehrajte si se mnou mladá dámo, nepovídejte mi tu pohádky, ale fakta." opřel se jednou rukou o sklo.
Už jsem měla toho jeho arogantního přístupu dost, přistoupila jsem co nejblíž k němu, jak to můj strach dovolil.
"Nemáte být vy taky snad jen pohádka? Nestaly se některé z pohádek náhodou pravdou?" zvýšila jsem o trochu hlas, takže už nezněl tak přiškrceně.
"Stonožka, neříká vám to něco? Neúčastnila jste se toho náhodou?" úplně ignoroval moje argumenty.
"Taky jen jedna z pohádek nebo že by jedna z těch které už nejsou tak úplně pohádky?" stále jsem se vyhýbala očnímu kontaktu s ním. "Chtěl jste fakta? Máte je mít. Nebudete jim věřit? Váš problém," opět ve mně bublala moje horkokrevnost.
Fury se jen pousmál, Clint naší "hádku" se zájmem sledoval a luk si opřel o zeď.
"Nejmenuji se Talia, ale Trigga, nejsem z téhle planety a dokážu ovládat magii," vyhrkla jsem ze sebe a můj pohled zabodla do jeho očí oka.
Jen zakroutil hlavou a skřivil rty v úsměv.
"Kdybych se vám teoreticky rozhodl věřit, máte něco jak to můžete dokázat?"
"To vám to, co viděl Coulson nestačilo, jako dostatečný důkaz?"
"Tomu, co neuvidím na vlastní oči nikdy nevěřím," popošel blíže ke sklu
Na tohle jsem čekala. Ohlédla jsem se za sebe a ujistila se, že Anna je dostatečně daleko. Možná to nevyjde, možná se to zvrtne, uvidíme. Myslela jsem na oheň, na podpalování.. Nic originálnějšího než tohle mě prostě nenapadlo.
Fungovalo to, z rukou mi vylehly plameny až k podlaze a pak po stěně až ke stropu. Fury o kousek odstoupil a Clint v reflexu napnul tětivu luku i se šípem. Radši jsem ani nechtěla vidět pohled Ann, buď by z toho byla nehorázně nadšená nebo naštvaná, proč jsem ji nevarovala. Byl tu ale jeden problém, plameny né a ne zhasnout. Začala jsem trochu panikařit a mávala rukama jako idiot, mále jsem tím Ann trochu "opálila". Naštěstí po chvíli usilovného myšlení plameny ustály.

Fury jen stál s lehce pootevřenou pusou, to samé Clint, ten měl ještě pořád napnutý luk a vypadal dost ztuhle.
"Stačilo vám to jako důkaz?" pohlédla jsem Furymu do očí.
"Jsem jen váš," opřel se o zeď za ním a asi čekal, že budu mluvit.
"Nevím, co bych vám tak ještě řekla," sedla jsem si na postel.
"Tak začněme třeba s tím, jak jste říkala, že jste z jiné planety,"
Nechtělo se mi to celé mu to vysvětlovat, ani jsem nevěděla, jestli můžu. Podle informací, co jsem dostala se mě už možná teď někdo hledá a chystá se mě zabít. A přiznejme si, lidé prahnou po slávě, moci a takových věcech, proto přijít s otevřeným faktem, že ten, kdo mě zabije získá většinu mých schopností není asi ten nejlepší nápad, proto tuto část asi vynechám.

Už jsem ze sebe chtěla něco vydat, když v tom se ozval dunivý hrom, na dnešek žádné předpovědi bouřek nebyly. Vytřeštila jsem oči a vůbec nevím proč jsem se začala rozhlížet kolem sebe. Fury si toho asi všiml a svojí reakcí mi úplně nahrál k dokonalé hlášce.
"Snad se nebojíte bouřky?" zasmál se.
"Jen čekám na to, co příjde potom," uznávám, že to není přesně jako to bylo ve filmu, ale já mám Thora ráda a proto nereaguji jako Loki. Fury i Clint asi film viděli, plus si dali asi dohromady to, co jsem jim říkala a co viděl Coulson, tudíž asi pochopili, že na základně se nachází nezvaný host. Vlastně celkem zvaný, protože jeho chtěli taky, akorát úplně nemysleli, že je to Thor.
Fury jen kývl na Clinta, který pochopil a vyrazil.
"Snaž se to udělat diplomaticky, pokud je to opravdu ten, kdo si myslíme, mohli bychom si znepřátelit jinou planetu," odchytil si ještě Fury Clinta a řekl mu to tiše.
Clint přikývl a vyrazil.

"Pusťte mě! Prosím.."
"Po tom, co jsem viděl, jak vám z rukou tryskaly plameny?"
"Věřte mi, že je lepší mít lehce připálenou základnu, než ji mít zdemolovanou. On neví jestli jste ti hodní nebo zlí, myslím, že on úplně diplomatický typ není."
Fury chvilku přemýšlel, ale pak vykročil směrem pryč.
"Sakra věřte mi!" zabušila jsem na sklo.
Fury i tak pokračoval pryč. Odvrátila jsem od něj pohled a chytla se za hlavu. Tohle je špatný, Thor demolující kladivem, tvrdohlavý Fury. Clint, který s tím lukem akorát Thora naštve a pobaví. Super. Ann tím vším byla úplně uchvácená, seděla na posteli a atmosféru úplně hltala očima. Už jsem chtěla začít chrlit nadávky, když se naše skleněné vězení začalo sesunovat k zemi.

"Jdete?" ozval se Fury vykukující zpoza dveří. Jen jsem se usmála a vyrazila za ním, stejně tak Ann.
Cesta výtahem mi připadala nehorázně dlouhá. Když se konečně otevřely dveře, vyběhla jsem z nich ven, prostě jsem běžela k východu. Vojáci u vchodu už mířili na vysokého muže ve zlato-červené. Clint byl uprostřed nich a taktéž mířil na Thora. Něco na něj křičel, ale to už jsem nepostřehla, ve chvíli, kdy Thor chtěl máchnout kladivem jsem odstrčila Clinta a vyběhla k Thorovi. Ten pustil kladivo a obejmul mě. Poslední paprsky zapadajicího slunce se odrážely od jeho zářivého brnění.
"S nima nesmíš bojovat," nevěděla jsem, jak to Thorovi podat "jsou prostě... na straně.. em.. dobra? Tak by se to nějak dalo říct," nahodila jsem štěněcí pohled a pohlédla jsem do jeho očí.
"Víš jak jsem se o tebe bál?" vypadal, že se vážně bál, nebo to aspoň říkal jeho výraz v obličeji.
"Ehrm, ehrm," zakašlal "nenápadně" Clint, abychom si asi uvědomili, že jsou tady i oni a netrpělivě čekají co bude teď.
Otočila jsem se na něj a naznačila jsem Thorovi ať mě následuje.
"Jedna pohádka, kterou si můžete připsat na seznam prav-" větu jsem nedořekla. Jeden z vojáků se samopalem po mně několikrát vystřelil. Ta chvíle se pro mě udála až moc rychle. Skřížila jsem ruce a kolem mě se utvořila moje ochranná bublinka. Přesto jsem ucítila vystřelující bolest v boku a rameni. Z dálky jsem slyšela svůj výkřik a sesunula se k zemi. Zachytily mě něčí ruce. Oči se mi pod příšernou bolestní křečovitě zavřeli. Slyšela jsem ještě něčí hlasy... pak jen ticho.








--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

A takhle to dopadá, když zavítáte po dlouhé době na Tumblr a napíšete Frosthawk :D Já z tadytoho prostě nemůžu :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maggi Maggi | Web | 17. července 2014 v 10:34 | Reagovat

Pa-ne-bože!! Ten obrázek! :'D Ty gify!! :''D ach jo :'D to byla skvělá kapitola! Pořád jsem se nehorázně tlemila! Trn Fury..wow.. Vážně to bylo super :'D a ten konec! Zrádce! :D a srry za ty veselý smajlíky, já sem pořád rozesmátá z tý kapitoly.. paní, takhle dobrou náladu už sem hodně dlouho neměla. :D
A k tomu 31 Day blablabla, klidně ho udělej i teď, já sem jenom ráda za ohlas. :3
Jo, a k těm písničkám- já si je teda ani nepouštím, protože mi to na mobilu nefunguje, a jestli ti to jenom přidává práci (jakože asi přidává :D), tak je tam ani nedávej.. :)

2 Nessa Marlov Nessa Marlov | E-mail | Web | 17. července 2014 v 14:12 | Reagovat

Ten obrázek a ty gify. :DD
Celou dobu jsem se tlemila a teď se tu culím jak magor.. :D A ten konec..Tss. Piš :P :D

3 Chane Chane | Web | 17. července 2014 v 15:09 | Reagovat

Páne jo ten obrázek a ty gify mě vážně dostali ale nejvíce mě asi pobavilo to že Thor asi není moc diplomatický to jsem musela smíchy na chvíli přestat číst ale bylo to skvělé povídka se mi moc líbila a ta doporučená hudba uřčitě to sem klidně dávej je to fajn

4 Iko Iko | E-mail | Web | 17. července 2014 v 23:56 | Reagovat

Bože- ty gify.. xD Nádherná kapitola! Clint byl stejnak nejlepší. :D Ale ten konec??! Nemůžu se dočkat příští (snad taky takhle dlouhé) kapitoly..! Jinak ten nápad se srazem fanfictionerů zní suprově. :D (Už slyším ty naše rozhovory.. xD) Co se týče té doporučené hudby, tak já si ji vždycky pouštím, ale jestli to pro tebe znamená práci navíc, tak je to samozřejmě na tobě. :)

5 Pacakspacak Pacakspacak | Web | 18. července 2014 v 13:05 | Reagovat

[1]: Díky moc! Jsem ráda, že to někoho takhle rozveselilo :D

[2]: Díky :D Doufám, že vás budou kapitolky bavit i nadále :D

[3]: Díky! (Bože, dochází mi inspirace)

[4]: Děkuji, hudbu nakonec asi přidávat budu, sice jak kdy, ale budu :D

6 Daenerys Daenerys | Web | 29. srpna 2014 v 17:05 | Reagovat

dlouhá a úžasná kapitola, nesmí se jí nic stát.. musím číst dál

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama