Make your dreams at night and live them at the day.

When the dreams come true - 7.kapitola - Home sweet home

13. července 2014 v 18:42 | Pacakspacak |  When the dreams come true

◄When the dreams come true►

7. Kapitola - Home sweet home

SEDUM! Ano. Konečně je tu další kapitola, omluvte dlouhou pauzu bez článků. Nebyloto proto, že bych se mi jen nechtělo psát, byla jsem na dovolené první s rodiči, pak ještě se strejdou a sestřenicí v Jižních Čechách. Takže jsem od začátku prázdnin teprve 2. den doma. Doufám, že zvládnu předepsat hodně dalších dílů a povídek abyste měli co číst ikdyž budu příští týden na táboře :). Doufám, že vám bude útěchou tento díl, ikdyž možná trošičku nudnější.
Tento díl tentokrát bez doporučené hudby.
Btw: Pomalu se snažít se zbavit základního designu a jak můžete vidět, aspoň záhlaví jest hotovo. (Namalováno v Corel painter lite)



"Vyplivnulo" nás to u našeho domu. Přelezla jsem přes plot a vyběhla jsem rovnou ke dveřím, hned jsem do nich začala bušet a zvonit. Ulice byla prázdná, osvětlená pouličními lampami a zbytky paprsků slunce, které se zapomněly schovat za obzor. Bála jsem se, že někdo uvidí Thora v jeho brnění, přeci jen by to asi působilo.. ehm.. divně. V lepším případě by si sousedi mohli myslet, že je to jen převlek na nějaký večírek. Dveře se naštěstí ve chvilce otevřely.



"Mami!" vrhla jsem se na mámu a chytla ji kolem krku. Voněla jako prášek na praní křížený s její oblíbenou sladkou voňavkou.
"Zlatíčko, jsem tak ráda, že jsi zpátky. Poj-" až teď si teprve všimla podivného návštěvníka s červenou kápí a zarazila se uprostřed věty, "Chci říct, pojďte dál," a pokynula směrem dovnitř.
"Dobrý večer, já jsem Thor. Byl jsem tu, když jsme sem přinesli Triggu," pozdravil mou matku Thor a políbil jí ruku. Já jsem se jenom schovala z jejich pohledů abych se mohla začít v klidu hihňat a červenat. Therez vlastně taky celkem zrudla a jediné co ze sebe byla schopna vydat bylo něco mezi "Těší mě", zakašláním a hihňáním. Takže něco jako: "Oh, em, Těšíeh ehmě," a pak už jen zavřela dveře a po cestě s chodby do obýváku mi pošeptala a usmála se, "nečekala jsem, že si přivedeš kamaráda."
Konečně jsem zase byla doma. Zhluboka jsem se při vstupu do obýváku nadechla. Jelikož je propojený s kuchyní a vlastně i s jídelnou, tvoří tak jednu velkou místnost a vůně již dojedené večeře se linula celým pokojem. Naproti mě stoupaly do zatáčky dřevěné schody, měla jsem chuť se po nich rozběhnout, vlézt si do postýlky, zachumlat se a jít spát.

Ještě když Thor před námi procházel chodbou, musel se u dveří ohnout, ano, opravdu byl tak vysoký. Zatímco on si prohlížel kuchyň a obývák, já ještě visela mámě kolem krku.
"Takže to všechno je pravda," tiše mi promluvila do vlasů. Odlepila jsem se od ní a zaryla jsem do jejích očí můj nechápavý pohled.
"Vždyť ty jsi o tom všem věděla, ne?"
"No.. ano, ale tak nějak jsme tomu s tvým otcem nechtěli uvěřit. Pořád jsme doufali, že to byla nějaká" ještě více ztišila hlas aby ji náhodou Thor neslyšel ""banda bláznů", která se nedokáže postarat o dítě, ale nechce do toho motat policii a úřady. Všechny potřebné papíry měli u sebe, takže to nebyl žádný problém. Přeci jen představa, že skupina lidí co se prohlašovali za obyvatele jiné planety a vtrhli k nám domů někdy v noci je dost absurdní a ještě ten jejich příběh, že v sobě máš nějaké "čáry máry". Ale teď už dost řečí, konečně jsi doma a doufám, že už mi jen tak neodejdeš."
Bylo mi jí trochu líto, z informací které jsem měla já, jsem pochopila, že rodičovskou roli převezmou skoro v celé míře na Asgardu. Chytla mne za ruku a šly jsme za Thore, který si nedůvěřivě prohlížel náš robotický vysavač (říkáme mu "Nunu" jako z Teletabbies).

"Prosím, posaďte se. Hádám, že je tu hodně věcí, které musíme vyřešit, proto prosím počkejme na mého muže, bude tu co nevidět,"
"Děkuji." Thor zamířil k naší velké rohové pohovce a dvěma tmavým křeslům, do jednoho z nich si sednul a Mjölnir opatrně položil do skleněné poličky našeho taktéž skleněného stolku. Logiku toho kladiva vážně nechápu, uzvedne ho jenom Thor, tudíž je těžký "jak prase" a malý skleněný stoleček se nepropadne?
"Dáte si čaj, kávu nebo jen šťávu?" zeptala se Therez Thora.
"Mile rád bych ochutnal ten čaj." Zajímalo by mě, kde se v Thorovi bere ta slušná stránka. Asi to bude část Frigginy výchovy, další část se mi ale i tak zdá dominantnější, alias výuka řevu, boje od Odina a nakonec poslední část od samotného Thora a to štěněčí pohled, sexy tělo a občas kapka neandrtálského a opičího výrazu.
Mamka odešla do kuchyně pro čaj a s "bráchou" začala ta trapná chvíle ticha kdy prostě nevíš, co říct.
"Chovejte se jako doma!" zakřičela máma z kuchyně přes hlučnou konvici s vařící se vodou.
"To bych radši neříkala," pošeptala jsem si sama pro sebe.

Těšila jsem se, až přijde táta domů, aspoň nás tu bude víc a nebude taková pravděpodobnost trapného ticha. Zatím jsem jen tak seděla na okraji pohovky pohrávajíc si s konečky vlasů a prsty. Thor seděl v křesle a podařilo se mu zapnout plazmovou televizi, nabídla jsem se, že mu pomůžu to nějak přepnout nebo tak něco, dozvěděla jsem se ale, že s touto technologií umí, jelikož ji oni sami měli, jen strašně dávno. Přepnul to na zprávy a bylo vidět, že ho zajímá náš svět a vše co se na něm děje. Vrátila jsem se zpět k pohrávání se s prsty, ale radši jsem si rychle strčila ruce do kapes, jelikož jsem nějak myslela na využití mé síly a nutkání založit malý ohníček se málem vyplnilo v podobě, že se mi rozpálily ruce, které jsem si lehce opřela o gauč, tudíž se vytvořilo pár černých stop na pohovce. Byly naštěstí malé a tak je stačilo zasednout aby nebyly vidět.

"Tady máte ten čaj," podala Therez Thorovi hrnek s talířkem na kterém byl cukr pro případ, že by si chtěl Thor čaj osladit.
"Moc vám děkuji."
Mamka si přisedla vedle mne, blíž k Thorovi a já se odsunula víc dozadu a opřela jsem se o polštáře na kaji.
"Pomiňte, že se tak ptám... ale.. jak dlouho se plánujete zdržet?" zeptala se mamka opatrně Thora. Ten měl zrovna plnou pusu horkého čaje a měl co dělat aby mu neuhořela pusa (velmi chytrý chlapec napít se hromady horkého nápoje). Kupodivu skoro hned dokázal odpovědět.
"No, vlastně ani sám nevím,.... je tu .. emm...hodně záležitostí které musím vyřešit a-" Už jsem dál nemohla poslouchat jak neví co má říct a jelikož sem byla předrážděná a unavená tyhle zdlouhavé odpovědi mi lezly na nervy tak jsem se to pokusila za něj nějak shrnout.
"Mami, myslím, že chce říct, že tu bude dlouho a doufá, že mu tu poskytneme aspoň ze začátku azyl." řekla jsem možná až nepatřičně otráveně.
Thor jen pokývl hlavou, protože už měl zase plnou pusu čaje, to nemají na Asgardu dobrý čaj?
"V tom případě bychom se vám měli poohlédnout po trochu, em.. jiném oblečení," usmála se šla se po nějakém podívat.
"Moc vám děkuji," ohlédnul se za ní Thor.

Sice bylo teprve něco před 10 hodinou, ale já už byla strašně unavená a občas mě něco pobolívalo. Jak únavu, tak zkřehlost připisuji na účet Lokiho pokusné hodině. Trochu jsem začala na gauči pomalu poklimbávat, i když jsem si pořád připomínala, že se bude ještě něco řešit. Než abych usnula, jsem se radši dala do hovoru s Thorem.
"Co chceš teda teď *zíííív* dělat?"
Thor položil hrnek s čajem, ve kterém už nic nebylo a odpověděl mi "Budeme muset trochu urovnat vztahy s těmi muži, co měli ty malé směšné pistolky, domluvit s tvými pěstou-" opravil se " rodiči plán tvých pobytů na Asgardu a taky udělat něco s tvojí školou."
"Co se školou? Už tam nebudu chodit?" myšlenka na život bez Trepky se mi velmi zamlouvala a taky mě dostatečně probudila na dalších pár minut.
"Kdyby to šlo, tvá nová škola by byl Asgard."
"Wow, no, asi bych to s těžkým srdcem nějak zvládla," snažila jsem se mluvit vážně, ale bez kapky ironie to prostě nejde.

Konečně se ozvalo klapnutí zámku a otevření dveří.
"Zlato! Jsme doma! Promiň, že jsem se tak zdrželi!" jakoby potichu křičel z chodby táta a v jedné ruce držel ještě polospícího Mika. "Mike u babičky usnul a nechtělo se mi ho-" když vyšel zpoza rohu chodby, zarazil se a všimnul si naší nečekané návštěvy.
"Dobrý večer, já jsem Thor z Asgardu." Thor vstal, došel k tátovi a podal mu ruku. Ten měl co dělat aby to nějak všechno pobral. Přeci jen je to dost nezvyklé přivítání.

Zbytek večera už nebyl nijak zajímavý, aspoň pro mě ne, usnula jsem totiž jen chvíli po tom, co všichni společně usedli v obýváku. Naštěstí jim moje "nepřítomnost" nijak nevadila a asi se dohodli na hodně věcech. Bylo to takové "o mně, beze mě". Zaregistrovala jsem snad jen to, že se rodiče budou snažit nějak předčasně ukončit moji letošní školní docházku.



Probudil mě vřískající školní budík přesně v 6:30. Nebyla jsem o nic míň unavená než večer, ale tak co by se dalo čekat od probuzení ostrým nepříjemným zvukem takhle brzy ráno. To by ale nebylo ani zdaleka to nejhorší. Když jsem zastavila budík, promnula si oči a podívala se kolem sebe, to teprve nastal šok. Na některých místech jsem měla prohořelé povlečení, sklenička ve které jsem měla vodu, byla na střepy roztříštěná po celém pokoji a voda taktéž všude po pokoji, okno otevřené dokořán a všechny knihy z poliček poházené na zemi. "Až tohle uvidí rodiče," pomyslela jsem si. Rychle jsem na sebe hodila kraťasy, tílko a mikinu. Pak jsem se šla do koupelny umýt a rychle šla hledat klíč od mého pokoje. Naštěstí jsem ho našla. Vzala jsem si můj školní batoh a zamkla zvenku.

Uvědomila jsem si, že jsem se asi po 10 letech poprvé zase probudila v posteli když usnula někde mimo ni. Thor mě musel určitě odnést do postele. Asi spal ve volném pokoji, který zatím sloužil jako pokoj pro hosty křížený s hernou, byl hned vedle toho mého. Co bych si tipla, ještě pořád spal. Seběhla jsem ze schodů, už jsem se plně probudila a nepřipadala jsem si tak unaveně.

K mému překvapení seděl už Thor společně s mámou u stolu. Hodila jsem tašku vedle stolu a šla si pro jogurt a medové pukance. Smíchala jsem je v misce a šla si sednout.
"Dobré ráno," řekla jsem. Thor jen něco zahuhňal, protože se něčím nacpával, asi tvarohovým závinem.
"Dobré ráno zlato. Dneska jeď "mhdéčkem" jo? Táta jel do práce už před půl hodinou a já ještě musím jít s Mikem na zápis do školky a nakoupit."
"Dohammňambmnomre" odpověděla jsem a už s plnou pusou jako Thor jsem se snažila usmát. Jedinou společnou věc ,kterou jsem zatím na Thorovi a mě vypozorovala byla (kromě blonďatých vlasů) velká chuť k jídlu a obecně láska k jídlu.

Bylo něco málo po sedmé a mamka i s Mikem už odešli pryč. Thor měl na sobě nějaké normální lidské oblečení, obyčejné tmavě modré tričko s krátkými rukávy, ve kterém se jeho svaly krásně rýsovaly (sexy) a riflové kraťasy. To všechno mu asi půjčil táta, tomu to ale ani náhodou takhle nikdy neslušelo.
"Půjdeme?" řekl Thor, když dokousal poslední sousto závinu.
"My?"
"No, jestli ti to nějak moc nevadí, šel bych radši s tebou. Vsadím se, že ti muži v černém jsou stejně poblíž a byl bych rád, aby nás kdyžtak sebrali oba, ne jen tebe. A navíc-"
"A navíc jsem sobě i svému okolí nebezpečná, my víme, my víme.." dokončila jsem za něj větu.
"To jsem nemyslel, no vlastně to taky.. ale neřekl bych to nahlas. Chtěl jsem říct, že zas tak nemám ani co dělat."
"Tak tím pádem vyrážíme." Zvedli jsme se a odešli na zastávku. Vrchol Thorova outfitu byl, když si nasadil brýle. Proč mi to ti mojí nový bratři dělají? To musí vypadat tak sexy?
Gympl, do kterého chodím je naštěstí celkem blízko. Jeli jsme 2 zastávky autobusem, přestoupili na metro a pak už jen šli pár set metrů ke škole. O půl jsme už byli před školou.

"Mám tě po škole zase nějak vyzvednout nebo tak něco?" zeptal se mě Thor
"Asi to není ani úplně nutný, pojedu domů s kamarádkama." představa, že by mě všechny moje kamarádky potkaly s ním byla zároveň dost lákavá a zároveň dost otravná. Komu by se chtělo odpovídat na všechny ty dotazy jako "Kdo to byl?" "Kolik mu je?" a pak ještě ta většina fanynek Avengerů která by ho mohla poznat a pokládat za Thora nebo jeho herce. Což by se vlastně nemýlily, ale já bych měla ještě složitější vysvětlování.
"Hmmm, no, jak chceš, ale být tebou bych šel hned po škole domů. Dávej na sebe pozor," a odešel.

Tím, že jsem věděla, že mě asi S.H.I.E.L.D sleduje, pořád jsem se rozhlížela kolem sebe jestli nezahlédnu jejich dodávku s překrytým znakem. Docela mi stačilo těch pár dodávek u školy. Jedna byla červená, z ní ale vylézal spolužák. Pak tu ale bylo pár černých zaparkovaných po celém sídlišti v blízkosti školy. Myšlenku na Shield jsem radši potlačila a šla do školy. Byla to velká žluto-oranžová budova, ve které se skoro každý primán párkrát ztratí.

Třídní jsem předložila nějaký ten papír jako že jedem na dovolenou a je potřeba o skoro dva týdny dřív ukončit školu. Naštěstí zbývaly poslední 2 dny do uzavření klasifikace. Musela jsem si dopsat nějaké pololetní testy s tím, že si po škole musím dopsat ještě jeden za zítřek a bylo to. Trepešová měla ještě na biologii nějaký kecy, jako jak si to představuju takhle odjet, ale jinak to prošlo. Měla jsem chuť jí trochu připálit ty zbylé vlasy na té její kebuli a říct s kým to tady mluví, vlastně jsem teď něco jako Bůh, ne? Trochu jsem ale zpanikařila ve chvíli, kdy jsem neviděla Ann, dala jsem tomu čas 2 hodiny, kdy jsem doufala, že je u lékaře. Do teď jsem si na ni ani skoro nevzpomněla, ale prázdné místo vedle mě mi hned připomnělo, co jsme prožily. 4. hodinu mi to už bylo vážně divné a začala jsem se bát, ani mi nenapsala sms, že by byla nemocná, což vždycky píše. Další věc, která se přidala do mé složky "nemyslet na to". S holkami jsme jako vždy probrali nějaký ten film, fanfiction a tak dále. Při části s Frostironem jsem se začala nezadržitelně smát, i když to bylo celkem smutné. Všechny na mě koukaly jako na debila, ale představa Lokiho líbajícího Ironmana a tak podobně mě dost dostávala, teď když jsem ho znala. Ann mi chyběla i z toho důvodu, že byla jediná, s kterou jsem si o tom všem mohla povídat. Radši jsem holky vzdala a přidala jsem se ke skupince mých kamarádů z klučicí strany, kteří naštěstí probírali poslední díl x-menů na kterém jsem s nimi byla.

Škola konečně skončila. Nešla jsem ani na oběd jen jsem si vyklidila skříňku a rychle napsala tu pitomou pololetku z biologie. Pár kamarádů trvalo na tom, že společně půjdeme do "pizzérky", tomu nápadu jsem se nebránila, i když bych se teď asi úplně toulat neměla. Šli jsme ve složení já, jedna moje kámoška a 4 kluci. Dodávky u naší školy už zaplaťpánbůh nestály, až na jednu stříbrnou zaparkovanou na okraji ulice, ta mě ale nijak neznervozňovala. Vzali jsem to pěšky přes park a pak už jen jednu zastávku metrem do pizzerie.

Pizzerie do které jsme šli byla hned nad areálem metra. Byla celkem malá a tak jsem si sedli do kouta k oknu kde se nachází sedačka do tvaru písmena U. Já si objednala sýrovou pizzu. Skvěle jsme se při jídle bavili, jeden z kluků semnou trošku flirtoval, což jsem si velice užívala, nijak se mi ale nelíbil tak jsem se z toho snažila nějak vybruslit a strhnout hovor jinam. Všechno by byla úplně super akce, kdyby se do mého normálního života opět nepřipletl ten "divný" život.

Do pizzerie přišly dvě osoby. Žena a muž. Žena byla štíhlá, na sobě měla černé legíny a černou mikinu se šedou kapucí, vypadala by normálně, kdyby se jí zbraň schovaná za páskem kalhot nerýsovala pod mikinou. Muž byl o trochu menší, se světle hnědými vlasy. Na sobě měl džíny a taktéž mikinu, tentokrát černou a s kapucí dolů. Tomu se žádná zbraň nerýsovala, ale měl na sobě tašku přes rameno, ve které mohl mít cokoliv. Nikdo je za podezřelé nebral a hovor u našeho stolu pokračoval. Já je ale nemohla spustit z očí.
"Tal. Tali! Haloo je tam někdo?" zamával mi před obličejem rukou Ian. (jeden z kluků)
"Jo. Co? Říkali jste něco?" otočila jsem se na něj.
"Vypadáš, jako kdybys viděla ducha. Jsi v pohodě?"
"Jo jo.."
Radši to semnou vzdali a povídali si beze mě. Žena si upravovala mikinu a na okamžik vykoukla zbraň pod mikinou. Chtěla jsem se vytratit. Možná to je jen někdo kdo tu vůbec není kvůli mně, ale já to nechtěla riskovat a rozhodla se vytratit. Nebyl tu ani Thor, kurňa proč já hloupá ho neposlechla, šla sem a nechtěla, ať mě doprovodí domů!

Pomalu jsem se zvedla od stolu a se všema jsem se rozloučila a vymyslela jsem si, že mě máma požádala, ať zajdu ještě nakoupit a že v tom obchodu ze kterého něco chce za půl hodiny zavírají. Odpověděli poznámkami na způsob: "Nééé ještě nechooď, tam určitě tak brzo nezavírají, je brzo." Nakonec jsem se jim vytrhla a vyrazila rychlým krokem k vstupu do areálu metra.

Už jsem doufala, že mé obavy byly zbytečné a chtěla zpomalit krok, v tom jsem za sebou znova uviděla ty dvě osoby. Byli za mnou asi 10 metrů, všimla jsem si, že oba mají brýle. Tohle už nemohla být náhoda. Zrovna jsem vešla do podzemních cest pod silnicí, když jsem se rozhodla utíkat. Oni bohužel taky. Běžela jsem pryč, co mi nohy stačili, ale proti nim jsem byla malá a pomalá. Žena vytáhla vysílačku a něco do ní v zápalu běhu zakřičela. Už jsme byli v areálu metra kde se uličky různě klikatí a zatáčejí, aby vás dostali do jiné části oblasti rozdělené velkou křižovatkou nad námi. Chtěla jsem zvolit odbočku vlevo, kde se dá sejít k samotným vagónům metra, bylo tam taky nejvíce lidí, bohužel mi zastoupili cestu další muži, tentokrát už v "agentském". Málem mě chytli, ale já se jim nějak vytrhla a běžela dál vpravo. Tam mi bohužel už jediný východ zastoupili další tři muži.

Zastavila jsem. Za 1. jsem už nemohla a za 2. jsem neměla kam dál. Obklíčili mě. Muž a žena, kteří mě pronásledovali už od začátku se přidali ke kruhu agentů kolem mě. Ona vytáhla svou zbraň a on jen pár rychlými pohyby vytáhl ze své tašky složený luk, rozložil ho a namířil ho na mě s připraveným šípem. Teď už mi bylo jasné, kdo jsou. Hawkeye a Black widow. Existují.








 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nessa Marlov Nessa Marlov | E-mail | Web | 13. července 2014 v 21:09 | Reagovat

Děláš si srandu? Takhle to ukončit! To je určitě trestný! :D Jáj, samozřejmě se moc těším na další :) A taky na nový design, až se k němu dopracuješ :D

2 Maggi Maggi | Web | 13. července 2014 v 21:49 | Reagovat

Díky za komentář na blog (nafoukla jsi mi ego :D), jasně, že mi to nevadí :D :3 ale ja si tě tam přidám až dýl na pc, protože na mobilu to nejde :/ a jinak jdu dočítat! :3 :D

3 Chane Chane | Web | 13. července 2014 v 22:37 | Reagovat

Páni těšila jsem se na tuhle kapitolu a byla skvělá, teda úžasná jsem nedočkavá na to jak to bude dál a představa Thóra v kraťasech mě rozesmála

4 Iko Iko | E-mail | Web | 13. července 2014 v 23:02 | Reagovat

Ehehe, sledovat Thora, jak pije čaj musí být zážitek.. :D Kapitola byla naprosto úžasná, ale to ukončení! Honem sem další kapitolku, ať se dozvím, jak to bude pokračovat. :)

5 Pacakspacak Pacakspacak | Web | 13. července 2014 v 23:54 | Reagovat

[1]: No jo, k soudu se mnou! :D S tím designem to bude na dýl... první se musím pořádně naučit jak na to :D

[2]: Není zač, stejně tak děkuji já :)

[3]: Moc děkuji :)

[4]: Díky :D No jo.. Thor je prostě Thor :D

Wow.. Díky všem za tak úžasné komentáře,  úplně jste mi dali energii do psaní dalšího dílu :D Asi se na to ještě teď vrhnu :D

6 Maggi Maggi | Web | 14. července 2014 v 13:07 | Reagovat

Tak teď jsem to všechno dočetla a doslova se roztékám. :3 Celá tahle povídka je dobrý.. ne, je suprový nápad. :3 Já se tak strašně těším na další, fakt jsem si tě oblíbila, u všeho se hihňám jako debil. :'3

7 Pacakspacak Pacakspacak | Web | 14. července 2014 v 14:43 | Reagovat

[6]: Ježiš, začínám se červenat :D Díky.

Všichni jste mi dodali takovou radost do psaní, že ještě dneska vydám pokračování Last war a snad předepíšu pár dílu WTDCT na příští týden, když tu nebudu :)

8 Daenerys Daenerys | Web | 29. srpna 2014 v 16:26 | Reagovat

jojojo, super Hawkeye je tam taky.. miluju ho..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama