Make your dreams at night and live them at the day.

When the dreams come true - 6.kapitola - Mighty horse

24. června 2014 v 21:00 | Pacakspacak |  When the dreams come true

◄When the dreams come true►

6. Kapitola - Mighty horse

Aoj! Moc nevím co bych vám k tomu dneska řekla. Snad jen, že děkuji moc za všechny komentáře u předchozích kapitol a taky doufám, že se tato kapitola vůbec vydá, protože jsem pryč a nechávám to na funkci určit datum vydání. Doufám, že už si jen užíváte před prázdninovou atmosféru a máte se dobře. Užjte si čtení :) .




Pocity se ve mě měnily rychlostí uragánu. Jeden ale převažoval - zlost. Měla jsem chuť Odinovi říct něco, co mu ublíží.
Postavila jsem se.
"Co jsem? Hrozba?"
"Jsi má dcera."
Zaměřila jsem se znova na tu energii, chtěla jsem udělat co největší nepořádek. Vyletěla ze mě vlna energie.
"Co ještě?" zvedla jsem hlas. Odin neopověděl.
"Odhodili jste mě na Zem jako nezvladatelného psa do útulku, že?"
"Ne." řekl potichu Odin.
"Báli jste se, že mě někdo zabije a všechny vás pak zabije?" křičela jsem.
"Byla jsi nevin- nevinné dítě."
"Poslal jsi mě tam z nějakého důvodu."
Odin neodpověděl
"Řekni mi ho!" brečela jsem, nechtěla jsem být hnusná, nechtěla jsem být jako Loki, ale hněv byl silnější než já.
"Doufal jsem, že tě tak udržím déle v bezpečí, a že jednou můžeme vytvořit s Midgardem spojenectví."
"Takže jste jen zahodili bombu na jinou planetu. Mohli jste se mi ozvat, cokoliv, prostě mě nenechat žít tolik let ve lži!"
"Jsi má dcera, moje krev, chtěl jsem tě jen chránit před pravdou."
"Protože je pravda tak nebezpečná? Protože jsem hrozba? Hrozba která začne zničení světa a budou se s ní strašit malé děti?"
Chtěl ještě něco říct, ale už nebyl schopen slova a posadil se na židli a sklopil hlavu. Už si to uvědomil, uvědomil si, že napodobuju rozhovor jeho a Lokiho, když Loki zjistil, že není jeho syn. Všechno jsem to na něj vyštěkla a cítila jsem se ještě hůř než před tím. Tohle jsem neměla, neměla jsem se chovat jako Loki. Všichni na mě jen nevěřícně zírali, jen Lokimu koutky úst škubaly úsměvem. Odin stále seděl sklíčeně ve svém křesle.
"P-pro-promiňte, já-.."
Nemohla jsem jejich pohledy a zničeného Odina déle vydržet, vyběhla jsem z pokoje se slzami v očích. Pocit viny se mi prodíral celým mým tělem a sžíral mě víc a víc. Nechtěla jsem jim nijak ublížit, ale nestojím o zacházení, jako s nebezpečnou zbraní.

Těsně za mnou vyběhl Loki.
"Tam si zabodovala," poplácal mne po rameni.
"Mě to moc nepřipadalo, jestli jako zabodování nebereš naštvání většiny tvé nové rodiny" utřela jsem si slzy a snažila se uklidnit. " Nic z toho jsem nechtěla říct, do prdele!" začala jsem kopat a bušit do nejbližšího sloupu. Řvala jsem, slzy se vrátily.
"Trigg, klid, to bude dobrý," přitiskl mě k sobě a snažil uklidnit. Jeho objetí zabíralo, pohltilo mě jeho chladné teplo.
"Já nechci být hrozbou, nechci být Allmäktig, o nic z tohohle nestojím," Pošeptala jsem stále zavrtaná do jeho hrudi.
"Nechtěla jsem ani být zlá. Proč já? Proč se tohle všechno musí dít zrovna mě?" pokračovala jsem.
"Být zlá jako já? To chce málokdo. Někdy se dobrým lidem dějou těžké věci, ale ti je překonají a udělá to z nich lidi ještě lepší. A taky se na to musíš dívat z té lepší stránky" trochu mě odtáhnul, zadíval se mi do očí a usmál se, "máš toho nejlepšího bratra jakého můžeš mít."
"Jo, máš pravdu, Thor je fajn." oba jsme se zasmáli. Stáli jsme teď vedle sebe a šli jsme pomalu neznámo kam chodbou.
"Jakto, že si věděla, co jsem tehdy řekl Odinovi?"
"Byl to tak trochu výstřel do tmy, ale vyšlo to. Jednou se s tebou budu muset na něco podívat."
"Dobře. Lepší?"
"Lepší, díky za objetí. Musím se tam vrátit?"
"Myslím, že ne, máme celý den, co chceš začít trénovat jako první?"
"Pokud možno něco, kde se neuvidím s Odinem, ne že by mi vadil, ale teď se s ním potkat rozhodně nepotřebuji."
"V tom případě pojď semnou a vítej do klubu Anti-Odin," oba jsme se zasmáli a šli.

Zavedl mě na velké nádvoří na okraji hradu. Kolem něj vedly mosty podepřené světlými zdobenými pilíři, které nádvoří ohraničovali. Plazily se po nch popínavé rostliny s krásnými květy. Tvořilo něco jako čtverec se zaoblenými stranami. V každém rohu se nacházel nějaký předmět, v jednom kamenná nádoba s vodou, v druhém tatéž nádoba s uhlíky, v dalším rostl strom obložený kameny a v dalším byla kamenná nádoba s hlínou. Uprostřed nádvoří byl z dlaždic utvořen kruh, byl propleten různými ornamenty, znala jsem z nich jen jeden a to znak Thorova kladiva. Úplně uprostřed velkého kruhu byl kroužek malý.
Vzduchem se nesl zvuk dopadající vody tříštící se o skálu, ale žádný vodopád jsem neviděla.

"Je to tu hezký, tady budeme cvičit?"
"Ty budeš cvičit, já tě budu učit a věř mi, že jsem náročný učitel bez slitování."
"Už se bojim, ale na Trepku stejně nemáš."
"Kdo to je?"
"Ále, taková milá plešatá dáma." pronesla jsem ironicky.
"Hmm, no, tak začneme, stoupni si doprostřed toho kruhu," rukou mi pokynul jeho směrem. Stoupla jsem si tedy do toho malého kolečka.
"Zkus se co nejvíc zaměřit na ten nový pocit, na svou energii. Mysli jen na ni," přistoupil ke mně a jeho obličej byl od mého jen několik centimetrů. Začal mi šeptat do ucha, "Zavři oči" zavřela jsem je, chvíli přemýšlel a pak pokračova "Představ si svou rodinu z Midgardu, všechny které máš ráda, někdo jim chce ublížit, jen ty tomu můžeš zabránit. Pokud selžeš, všichni umřou, celý svět umře a za všechno budeš moct ty, nikdo tě neutěší, všichni budou mrtví, mrtví kvůli tobě! Umřou přímo před tvýma očima. Jsi bomba která vybouchla a zabila všechny kolem tebe"
Vřela jsem vzteky, jeho poslední slova, bodalo mne z nich u srdce. Jak může být schopen takových slov, která lidem tak ubližují, proč mi to dělá? Nedovolím nikomu ublížit mím blízkým. Nikomu! Nikdy!

Vystřelila ze n´mne silná vlna energie, slišela jsem rány padajících předmětů. Pořád jsem měla křečovitě zavřené oči. Zase mne ovládl vztek,otevřela jsem oči, už jsem to nebyla já, kdo měl kontrolu nad mím tělem. Cítila jsem tu energii uvnitř sebe jak se ze mně dere ven. Namířila jsem ruce na znaky v kruhu a myslela jsem jen na všechnu bolest, kterou v sobě nosím, chci ji dostat pryč. Z mích rukou začala na zem proudit čirá energie. Měnila barvy: červená, zelená, mosrá a bíložlutá. Už jsem to nebyla já, nemohla jsem přestat, nedokázala jsem se nijak ovládat. Už jsem ani nestála na Zemi, myslím, že jsem se vznášela a zuřila vichřice, ruce jsem měla rozpažené a kolem mne svět zčervenal. Pak si pamatuji už jen černo, tvrdý dopad a něčí doteky.


"Ona není žádný tvůj pokusný králík," křičel Thor.
"Já na ní nic nezkoušel, nevěděl js-" obhajoval se Loki, ale Thor ho přitiskl ke zdi a držel ho pod krkem.
"Jestli se jí jen pokusíš ublížit, už nebudu mít slitování."
"Byla to jen- nehoda," přiškrceně promluvil Loki.
"Nemysli si, že nevím jak to bylo s Regarem, mne neoblafneš jako Friggu!" Thor povolil sevření a pustil Lokiho pod krkem. Ten jen zalapal po dechu.
"Budu tě sledovat bratře, dej si na mě pozor." somluvil Thor a rozzuřeně odešel.
"Jak jinak,.... bratře." poslední slovo vyplyvnul jako by bylo jedovaté.
Celý rozhovor jsem viděla jakoby to byl sen. Jen to sen nebyl, měla jsem jen trochu pootevřená víčka, když Thor odešel, znovu jsem upadla do bezvědomí, ani nevím, kde jsem, slyšela jsem jen toto.


Bylo ráno, přes otevřené okno jsme slyšela zpěv ptáků a oči mi otevíralo ostré ranní slunce. Byla jsem v mém Asgardském pokoji.
"Dobré ráno. Jak ti je ospalče?" dotkla se mě něčí ruka a pohladila mě po tváři, byla to Friga, která vedle mě seděla s jejím zářivým úsměvem. Pořád jsem ještě mžourala očima a byla trochu mimo.
"Promiňte" vydala jsem ze sebe ospalým tichým hláskem.
"A za co prosím tě?"
"Za ten včerejší výstup." Zvedla jsem hlavu a snažila jsem se posadit, bolelo mě celé tělo.
"To nic, měla jsi právo se rozčilovat, to my bychom se ti měli omluvit. A jak ti teda je?"
"Dobře (nebyla to ani trochu pravda, celé tělo mě bolelo jako pohmožděné a skoro jsem nemohla dýchat) Co se to vlastně včera stalo?"
"Loki se snažil zjistit tvůj základní element, ale trochu se mu to.. vymklo z rukou. Řekněme, že si použila všechnu svou energii. Když ti došla ta magická, tělo začalo čerpat tu životní, pak došla i ta a ty si upadla do bezvědomí."
Nevěděla jsem co bych na to řekla, vzpomněla jsem si ale na to, že touto dobou jsem už měla být na Zemi ve škole.
"Kdy mě pošlete domů na Zem?"
"Dnes odpoledne," odmlčela se "doufám, že jesnou budeš považovat i nás za tvůj domov."
"Já... já se budu snažit, budu se snažit přizpůsobit, ale první si potřebuju všechno srovnat v hlavě. Nevím jestli vám dokážu někdy říkat mami, nevím, nevím co bude dál." Opět mě rozbolelo celé tělo i samotné dýchání až jsem se zalykala.
"Vím, že je to pro tebe těžké, ale nenech se tím pohltit, nejistotou, strachem z budoucna. Nesmíš nechat strach nad tebou zvítězit, protože ze strachu se stane zlost a ty už pak nikdy nebudeš stejná. To, co máš v sobě, být Allmäktig, neumí to jenom ničit a zabíjet, dokáže to i léčit a zachraňovat, na to mysli." Její slova byla krásná, i její hlas vás zahřívá u srdce.
"A prosím, rozhodně mi nevykej. Na stolku máš nějaké jídlo, za chvíli by taky měl přijít Loki a více ti objasnit včerejšek. Zatím se měj krásně, my už se dnes asi neuvidíme, takže příště." usmála se na mě a dala mi pusu na čelo.
Mít dvě matky asi nemusí být zas tak špatné.

Snědla jsem všechno jídlo až do posledního sousta, místní jídlo a ovoce bylo nadpozemsky dobré. Po jídle jsem se rozhodla trochu projít, ležení bylo dost. Když jsem ale vstávala z postele, nohy mě neudržely a já se svalila na zem. Bolest mou projela a já vyjekla bolestí.

"Ahoj, to byl můj pokus o vraždu neúspěšný?" vešel do pokoje Loki hned po mém výjeku.
"Stačí ti zmrzačení?" řekla jsem se zatnutými zuby.
"Myslím, že se s tím spokojím." pousmál se a pomohl mi na nohy. "Tohle bude tvoje," položil mi ruku na rameno, jakoby do mne proudil kus mne.
"Je to část tvojí energie, kterou jsem nechtěně ukradl, mělo by to trochu pomoct."
"Díky," vážně to pomohlo, molhla jsem už normálně chodit a dýchání už nebylo bolestivé.
"Byla to dobrá 1. lekce ne? Náhodou jsem tě naučil hodně užitečných věcí... třeba.. no.. Třeba, že mana, to je zásoba tvé energie, není nekonečná. Taky jsem zjistil tvůj základní elelemnt, oheň."
"Takže tvůj opak?"
"Dá se říct. Bohužel to společně semnou zjistily teď již ohořelé květiny a celý cvičební kruh."
"Tohle se nemělo stát, ne?" seděli jsme vedle sebe a já byla fascinovaná jeho pronikavě zelenýma očima.
"Ne, měla jsi jen třeba zapálit uhlíky, ne podpálit nejbližší okolí a sebe málem zabít. Možná jsem neměl jít přes vztek, ale chtěl jsem vidět co v tobě je, jenom jsem nečekal něco.. takového. Promiň za to, co jsem ti říkal."
"To snad není možné, samotný Loki se mi omlouvá. Nejsi nemocný?" zeptala jsem se ho s mírnou dávkou ironie.
"Asi na mě máš dobrý vliv. Už půjdu, Thor s tebou chce stejně ještě něco cvičit ve stájích," zvedl se a chystal se k odchodu.
"Počkej! Slyšela jsem jak jste se s Thorem hádali. O co šlo?"
Loki sebou cukl a pomalu se na mě otočil. "O nic, o nic nešlo... Ale musíš mi slíbit jednu věc, nevěř Thorovi co ti o mně bude říkat. Už musím jít, vrať se mi." mluvil nejistě, tlumeně a nervózně. Trochu mě to znejistilo, neřekl mi pravdu, proč?

Jelikož jsem měla jít domů, oblékla jsem si pozemské oblečení ve kterém jsem sem přišla. Někdo mi nechal na stolku něco jako GPS, vypadalo to jako skleněný tablet na kterém se promítal 3D plánek hradu a okolí. Jak říkal Loki, zobrazovaly se mi na něm stáje, byly jen kousek za hradem.

"Trigg! Tak rád tě vidím v pohodě," přivítal mě Thor a objal mne, v mojem ještě bolavém těle to úplně vřelo až jsem zaskučela.
Thor mě pustil "Jej, promiň. No, než odejdeš, musíš se naučit aspoň základy jezdectví."
"Já? Kůň? Věř mi, to není zrovna nejlepší nápad." já a tihle Asgardští koně si moc nerozumíme. Možná je to tím, že nás dělí velká bariéra, a to má výška, která jim nestačí ani po hřbet.
"Pokud vím, řidičský průkaz na vznášeslo nemáš, nebo něco takového na Midgardu máte?"
"Možná by to bylo méně bolestivé a daleko snažší," ušklíbla jsem se na něho a oba jsem se pousmáli.
"Myslím, že až uvidíš tohle, změníš názor." Odešel do jiné chodby s boxy. Pak vyšel zpoza rohu a držel za něco jako vodítko černého koně.

"No way!! Tohle není možný! Vždyť on, vždyť on přeci není reálný!" jen jsem udiveně zírala.
"A my jsme snad ve vašem světě jak říkáš reální? Loki ti ho věnoval, je teď tvůj."
Thor ve své pravé ruce držel Sleipnira, osminohé hříbě Lokiho. Hlavou mi připomínal Fríského koně s rovnou černou hřívou. Měl bílou lysinou a šedé konce svých 8 nohou. Byl to ten nejnádhernější kůň, kterého jsem kdy viděla.
"Takže budu jezdit na mém synovci?"
"Dá se říct. Byl původně Odina, ale když ses narodila, Loki přesvědčil Sleipnira ať už se nenechá od Odina osedlat. Ani to nemusel dělat, stačilo by aby Odina požádal ať se ho vzdá, stejně by to pro tebe udělal."

Thor mi Slepiho podal, hlavu měl asi tak o 20 centimetrů výš než já měřím a hlava pro mě byla v nedohlednu. Všichni tři jsme došli k nějaké obdélníkové ohradě. Její povrch pokrývala podle mě nějaká směs písku a hlíny.
"Tak, můžeš nasedat," pokynul mi Thor.
"Thore, narozdíl od tebe nemám dva metry." Jak si k sakru může myslet, že se na něj vydrápu.
"Tigg, je to Sleipnir, kůň z vašich legend, myslíš si, že se neumí ani trochu přikrčit?"
"Pff, a umí ten zázračný kůň i mluvit?" ironicky jsem se zeptala a ani neočekávala odpověď.
"Doslova mluvit ne, dorozumívat se ale ano. Může k někomu promlouvat skrz myšlenky, nebo pocity, úplně tomu nerozumím, mně nikdy nic neřekl. S Lokim si rozumí dobře."
"Tak ještě aby neuměl mluvit s maminkou," oba jsme se zasmáli.
"Jak jsem říkal, on ti rozumí, řekni mu ať se skrčí a on to udělá. Mysli ale na to, že je to kůň, nebude ti rozumět když mu prostě řekneš skrč se."
"Nějak to zkusím," Usilovně jsem myslela na to, aby se snížil, nefungovalo to. Pak jsem jsem mu položila ruku na jeho hlavu a přiblížila jsem se k němu tak, že se naše hlavy navzájem dotýkaly. Slyšela jsem jeho dech, tlukot jeho silného srdce. Najednou pokrčil přední nohy a snížil se tak, abych mohla nasednout. Mohla jsem se proto snadno vyhoupnout pomocí třmenů do sedla. Sleipnir byl neuvěřitelný, jakobych cítila jeho myšlenky, jakobychom byli jeden. Když jsem seděla pevně v sedle, napřímil se.

Pevně jsem se držela ohlávky a celá jsem ztuhla, potom mě ale uklidnil. Vím, je to divné to takhle vnímat, ale bylo to něco, co na normálním koni nikdy nezažijete. Pak začalo vyučování Thora, řekl mi nějaké základy a pak už mě jen na lonži učil Sleipnira ovládat a udržet se na něm, nějaké to vysedávání a takové věci. Ovládání Sleipiho bylo jednoduché, jak už jsem říkala, byli jsme asi propojení. Dost mě to chytlo, Thor navrhl, že můžeme někam zajet na oběd. Poprvé jsem sama jela na koni a sama ho ovládala bez cizí pomoci. Bylo to úžasné, jeli jsme rychle s větrem v zádech. Thor pak do sebe naházel strašně moc masa a zalil to nějakou divnou tekutinou. Připadal mi jako bezedná jáma. Pak nás už čekala jen cesta na Bifrost.

Když jsme tam dojeli, sesedli jsme z koní a já se rozloučila se Sleipim. V Bifrostu už na nás čekal Odin, bála jsem se co mi řekne. Chtěla jsem se s ním hlavně udobřit. S Thorem jsme prošli vchodem a ustoupili. Heimdall stál jako obvykle u "ovládání" Bifrostu. Přišla jsem k Odinovi.
"Promiňte, nebo jestli dovolíte promiň, nechtěla jsem-" začala jsem svou omluvnou slohovku, ale Odin mě přerušil.
"Myslím, že bychom na ten den měli zapomenout, jinak se tu oba budeme navzájem omlouvat a možná se sobě i vyhýbat. A ano, budu rád, když mi budeš tykat, přeci jen jsem tvůj otec." celé to řekl příjemně, naštěstí.
Takže udobření splněno, super.
Přikývla jsem, on také a pokračoval. "Thor s tebou půjde na Midgard, bude tam na tebe dávat pozor a urovná vztahy mezi námi a těmi lidmi, které.. no.. říkejme tomu ohrozil."
"Počkat, počkat, vy chcete poslat Thora na Zem? A on bude žít u nás doma? Kdy naposledy si byl na Zemi Thore?" Thor na Zemi? To jako vážně? To tu nikdo ani neví o pozemských filmech?
"Asi před 800 lety a pak ještě na skok, když jsme tě vezli na Midgard, proč se ptáš?"
"No super, to bude.... zajímavé." snažila jsem se usmát, ale vznikl z toho jen falešný a křečovitý úšklebek.
Rozloučili jsme se a Heimdall otevřel most a poslal nás na Zem.







 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Electra Electra | Web | 25. června 2014 v 8:01 | Reagovat

Júúú. To bude super Thor na zemi. Dúfam že ho zrazí autom.:-D

2 Iko Iko | E-mail | Web | 25. června 2014 v 21:18 | Reagovat

Nutně potřebuju další díl! :D Je to prostě super a mně dochází nápady na komentáře.. Těším se na pokračování a jsem hrozně zvědavá o čem to Loki mluvil.. :)

3 Pacakspacak Pacakspacak | Web | 4. července 2014 v 17:03 | Reagovat

[1]: Hmmm.. zajímavá myšlenka :D Je pravda že on je na auta jako magnet.

[2]: Díky :D Doufám, že něco stihnu napsat než zase odjedu (alias dneska bude dlouhá noc)

4 Chane Chane | Web | 6. července 2014 v 17:40 | Reagovat

Páni nutně potřebuji další díl moc se těším. Je to skvělé a úplně mě to uchvátilo :)

5 Daenerys Daenerys | Web | 29. srpna 2014 v 11:15 | Reagovat

Thor na zemi.. zajímavé..kéž by to všechno bylo fakt skutečné, to by byla paráda

6 brogans brogans | Web | 7. září 2016 v 11:38 | Reagovat

vzor smlouvy půjčka společníka společnosti :-P

7 bezel bezel | Web | 27. září 2016 v 21:07 | Reagovat

pujcka 300000 O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama