Make your dreams at night and live them at the day.

When the dreams come true - 3. kapitola - My past and future.

29. května 2014 v 13:29 | Pacakspacak |  When the dreams come true

◄When the dreams come true►

3. Kapitola - My past and future.

Představte si, že by se vaše sny a fantazírování splnilo. Zní to hezky co? Ale co když se vám váš dosavadní život změní od základu a najednou zjistíte že ani nevíte kdo jste, musíte se přizpůsobit novému životnímu stylu, rodině a dokonce i světu. A aby toho nebylo málo, vaše nová rodina je "božská" a to doslova. Pořád to zní tak pěkně? To zjistíte sami

Aoj! Tak, a je tu další kapitolka. od teď už budu přidávat kapitoly i z pohledu Lokiho. Možná budou někdy v jedné kapitole oba dva pohledy. Tato kapitolka je kratší, ale bohužel mi teď škola nedovoluje psát více. Opět bez bety, užijte si čtení :)

TALIA

Dopad byl tvrdý, vír nás "vyplivl" na zlatou podlahu. Dopadla jsem na nohy, ale ztratila balanc takže jsem se skutálela na zem. Ann na tom byla podobně. Thor však elegantně přistál a jen lehce zavrávoral v naválu větru. Sál do kterého jsme přistáli byl kruhový s kopulovitou střechu, celý pokrytý zlatem. Uprostřed sálu byla vystouplá plošinka a uprostřed ní byl zasunut nějaký meč. U něho stál muž ve zlatém brnění s oranžovýma očima. No jasně, co jsem čakala, jsme v Bifrostu na Asgardu a tohle je Heimdall.

"Vítám tě zpátky," podíval se na mě Heimdall a usmál se. Proč se na mě furt někdo usmívá? Radši bych aby se ke mně nehlásili. Ani se nenamáhám se zvednout. Jak zpátky? To už jsem tu byla? Co se to k sakru děje? Nevěřícně jsem se dívala po místnosti. Můj pohled nakonec skončil na zemi, pomalu jsem se začala přibližovat ke zdi. Ann to snášela o poznání lépe, pro ni to bylo jen dobrodružstí do jejího fantasy světa, ale nic se jí blíže netýkalo, nikdo se na ni neusmívál, nemluvil na ni ani ji neobjímal.

"Musíme jít, vstávej," usmál se na mě Thor a podal mi ruku abych se zvedla.
Zase se na mě někdo usmívá, skoro bych byla radši aby se na mě mračili.
"Kam? Řekne mi už konečně někdo co se tu k sakru děje?" zvedla jsem své zoufalé oči z podlahy a hleděla mu do očí.
"Domů..."
Jakoby se mi jeho slova zaryla hluboko do srdce. Celým tělem mi projel divný pocit. Pocit strachu, udivení, úžasů, nervozity. Celá jsem se rozklepala. Nemohla jsem se zvednout. Ještě víc jsem ztuhla.
"Ty, Midgarďanko půjdeš s námi, vrátit se teď nachvíli nemůžeš." otočil se Thor k Ann protože asi tušil, že semnou jen tak nepohne.
"To jako fakt?!? Super! ....Ale co moji rodiče?"
"Neboj, vše bude zařízeno."
Thor semnou už asi ztratil trpělivost a chtěl mě zvednout. Tak mě prostě nějak popadl a zvednul, postavil mě a snížil se na mou úroveň.
"Triggo..."
"Já nejse-" vyhrkla jsem
"Nech mě domluvit, všechno ti vysvětlíme, teď musíme jít, dobře?"
Stejně jsem nemohla nijak protestovat, na Zem se vrátit nemůžu a s Heimdallem tu sama zůstat nechci. Sice mě vždy fascinoval, ale teď když ho vidím naživo, přijde mi docela děsivý.




Všichni tři jsme vyšli z Bifrostu. Spatřili jsme krásu Asgardu, všude bylo světlo a od všeho se odráželo. Můj mozek měl co dělat aby to zpracoval. Tolik krásy najednou je na mě moc. Musím zavírat oči. A to jsme teprve vyšli z Bifrostu, ani nejsme v samotném městě. Na duhovém mostu stojí 2 koně. Jeden šedý s černou hřívou a bílými ponožkami a druhý celý bílý ale s trochu nahnědlýma nohama. Na bělouše se vyhoupl Thor. Ann na koni jezdit uměla, ale já se k tomu nějak nikdy nedostala.

"Midgarďanko, umíš jezdit na koni?"
"Ano."
"Tak si vem tohoto. Je to dobrý kůň, neměl by tě shodit." Při představě Ann padající z koně a ze samotného mostu se trochu otřesu.
"Trig-" uviděl můj nasupený výraz kvůli tomu jménu a nedořekl ho, "pojedeš semnou, Chceš pomoci?"
"Nějak to zvládnu," samozřejmě že nezvládnu, na tak obrovského koně nikdy nevylezu.
Nemotorně jsem se sápala na koně až začal ucukávat do strany. Thor mě přeci jenom povytáhl do sedla. Než jsem se stačila usadit, rozjel se rychle dopředu. Nevím jestli je to cval, klus nebo trysk, v těchto věcech se nevyznám, ale bylo to rychle. Chytla jsem se Thora rukama a při pohledu z tak blízkého okraje mostu jsem se k němu přitiskla.

Jeli jsme několik minut než jsme vjeli do města. Na světlo už jsem si zvykla, ale na místní krásnou architekturu si jen tak nezvyknu. Tak krásna s takovým smyslem pro detail. Jakoby tu chudoba neexistovala. Vzduch je čistý jen občas se v něm line příjemná vůně. Skoro se už ani na Zem nechci vrátit, ale pak si vzpomenu na mou rodinu a hned se mi ženou slzy do očí. Stoupali jsme stále výš. Koně hbitě skálali přes schody a ocitli jsme se před Asgardským zámkem. Byl neuvěřitelně vysoký a velký. Trochu mi připomínal obří varhany. Sesedli jsme z koní, nebo alespoň ti dva, já byla furt pohledem na zlatých varhanech tyčících se do nebe a navíc bych z toho koně nejspíš spadla. Thor to asi pochopil a sundal mě.

Já s Ann jsme tu v našich pozemských kraťasech a tílkách vypadaly, no, nepatřičně. Většina lidí tu nosila nejrůznější tuniky, šaty, bojovníci brnění a tak dále. Všichni na nás s údivem hleděli. Thor nás vedl do zámku. Procházeli jsme chodbou s velmi vysokým stropem. Světlo a lesk všude kam se podívám. Chodba byla hodně široká i dlouhá ale sloupy ohraničovaly hlavní proud chodby. Kolem nich jsem občas zahlédla stráže. Už jsem neprotestovala a radši jsem se držela nablízku Thora a Ann. Vedl nás různými chodbami až najednou zastavil před širokými dveřmi. Přistoupila k nám nějaká žena. Nevěřila jsem svým očím, jako už celý den, předemnou stála Sif. No, "stála" není úplně tak přesné, chtěla se něco jako uklonit, jako když se klaněla před Lokim když byl králem v Thorovi jedničce. Thor jí ale něco pošeptal do ucha a ona se ihned napřímila. Myslím, že mě nechtěl víc zmást. Takže tam jen stála a zase se usmívala!!

"Midgarďanko, ty půjdeš se Sif, odvede tě do tvého pokoje."
"Emm, jen tam mimochodem, jmenuji se Ann." podotkla potichu Ann
"Následuj mě" a obě zmizely.

"Poslouchej mě" otočil se Thor ke mně a položil mi své ruce na ramena. Mám pocit jakoby se v jeho očích zaleskly slzy.
"Možná to teď pro tebe bude těžké to vše pochopit, ale slib mi, že se pokusíš to zvládnout, dobře?" pokračoval.
přikývla jsem a celkem jsem se zděsila co mě čeká. Pak ale přišla ta divná část, obejmul mě a mumlal něco ve smyslu: bylo to tak dlouho.. tak dlouho... Když už se dostatečně "nabažil" otevřel dvojté dveře a postrčil mě dovnitř, byl hned zamnou.

V pokoji stáli dva lidé. Frigga a Odin. Stáli vedle sebe u velkého okna zády k nám.
"Ehm, Jsme tady matko, otče."
Oba se otočili. Frize se spustily slzy, nemyslím že byla nějak smutná, spíš naopak. Pomalu přistupovali k nám. Cítila jsem se dost divně, stojím tady před něčím jako Bohem všeho a já je ani nepozdravím, ani se neukloním nebo tak něco. Zkoušela jsem ze sebe něco vydat nebo se uklonit, ale přerušila mě Thorova ruka na mém rameni. Thor byl vlastně člověk kterému jsem v této místnosti důvěřovala nejvíc a to jen díky tomu že ho znám o trochu déle než je.

"Triggo.. musíme asi začít s vyvětlováním" začala Trigga
"Já, já .. já nejsem Trigga, vy.. vy museli jste si mě s někým splést."
"Na Midgardu ti asi dali jiné jméno, ale tady si dostala své rodné jméno. Narodila ses tady," pokračoval Odin
Cítila jsem se jako by mě zatlačili do slepé uličky a házeli na mě kameny, místo kamenů to ale byla slova.
Slzy se mi začaly tlačit do očí, to všechno v čem jsem doposud žila byla lež? Celý můj život je jedna velká lež?
" Trigg, jsme tvoji rodiče. Ve tvých třech letech v Midgardském počítání jsme tě museli poslat pryč," zase mluvila Frigga a snažila se potlačit své dojetí.
"To nemůže být pravda, narodila jsem se na Zemi! Mojí matce Therez, otci Denielovi a mám bratra Mika. Jmenuji se Talie! Tohle není možný! Tohle je jen z filmů a vy jste jen postavy z mytologie!"
Frigga ke mně přistoupila a chtěla mě utěšit ale já se jí vysmekla, jim všem a poodstoupila k nejbližšímu rohu.
Teď už Frigginy slzy nebyly tak šťastné jako před tím. Nechtěla jsem tomu uvěřit, chtěla jsem se vrátit do našeho domečku na Zemi, k MOJÍ rodině. Ale jak bych teď s nima mohla žít když bych pořád dumala nad tím jestli to není jedna velká lež.

Všimla jsem si, že kolem mě se zase utvořil něco jako štít, moje osobní bublina. Nebyla skoro vidět a tak doufám, že si toho nikdo nevšimne. Možná by si toho ani nikdo nevšiml kdyby..
Kdyby do místnosti nevešel někdo jiný.
"Jsem zpět, je tady?" Někdo vešel ale přes dveře jsem na něj nemohla vidět, ale ten hlas, ten hlas já znám!
Thor pokynul hlavou ke mě namáčlé u zdi se svou bublinkou, možná to od teď bude moje nejlepší kamarádka.. má ochranná bublinka.
Konečně muž vyšel ze zákrytu dveří. Byl to, byl to Loki. Byl celý udýchaný, měl na tváři úsměv a leskly se mu oči, nedokážu posoudit čím, nechce se mi uvěřit, že by Loki mohl plakat taky. Pak jsem to ale uviděla.. V jeho pravé ruce, v jeho pravé ruce svíral tu jeho hůl, tu, kterou měl ve filmech při útoku na New York, všude. Jen na ní neměl naštěstí tu modrou svítící věc - zatím. Dost mě to vyděsilo a přitiskla jsem se ještě víc ke zdi. Když se ke mě přibližoval z mé bubliny k němu vystřelil malý blesk, něco jako skrat. Jeho výraz se rázem změnil. Loki - podlý a nehorázně sexy bůh stál přímo přede mnou a zadržoval svůj hněv a smutek. Jeho oči se proměnily ve psí a se skloněnou hlavou odešel rázným tempem z pokoje.

"Myslím, že to pro dnešek stačí, prosím Tri- Tal, pojď semnou. Odvedu tě do tvé komnaty či pokoje, jak jen tomu chceš říkat," Nenápadně si otřela Frigga slzy a už se smutným obličejem mě vedla z pokoje přes chodby. Tam jsem ještě spatřila Lokiho jak znovu vchází do pokoje ze kterého jsme vyšli. Pak už jsem slyšela jen jak se hádají.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Electra Electra | Web | 29. května 2014 v 16:33 | Reagovat

Na Lokiho pohlad sa neuveritelne teším. Celá poviedka sa mi velmi páčila. Neviem sa dočkať ďalšej kapitoly.

2 Fuckitty Fuckitty | 29. května 2014 v 18:55 | Reagovat

Yay, sexy Loki :3 :D

3 Iko Iko | E-mail | Web | 30. května 2014 v 17:03 | Reagovat

Omlouvám se jestli se opakuju, ale prostě ze sebe po dočtení kapitoly tvé povídky nemůžu dostat něco lepšího než je-  Byla to úúúžasná kapitola.. A moc se těším na další..!! :D :) Tohle je snad jedna z mála povídek, kde nechci zabít Odina..-no, zatím. :D

4 Chane Chane | Web | 30. května 2014 v 22:56 | Reagovat

Hmm tak těď jsem se doprokousala tvým blogem a usuzuji že se sem budu ráda vracet.
Welcome to our Army.
Moc se těším na další tvé výtvory.
P.S. navadilo by kdybych si tě dala do oblíbených :)

5 Pacakspacak Pacakspacak | Web | 31. května 2014 v 11:43 | Reagovat

[4]: Sem moc ráda, že se líbí :) Vůbec by nevadilo, můžu také? :)

6 Pacakspacak Pacakspacak | Web | 31. května 2014 v 11:43 | Reagovat

[3]: Díky moc :D

7 Pacakspacak Pacakspacak | Web | 31. května 2014 v 11:44 | Reagovat

[1]: Tak snad nezklamu :)

[2]: Vrrrr :3

8 Chane Chane | Web | 1. června 2014 v 13:56 | Reagovat

[5]: Určitě můžeš děkuju

9 Qis2 Qis2 | 2. června 2014 v 20:12 | Reagovat

Super povídka! :33

10 Daenerys Daenerys | Web | 26. srpna 2014 v 17:08 | Reagovat

úžasný, úžasný,úžasný.. škoda, že teď už nemám čas číst dál.. dočtu to zítra

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama