Make your dreams at night and live them at the day.

When the dreams come true - 2. kapitola - Agents of S.H.I.E.L.D.

25. května 2014 v 14:06 | Pacakspacak |  When the dreams come true

◄When the dreams come true►

2. Kapitola - Agents of S.H.I.E.L.D

Představte si, že by se vaše sny a fantazírování splnilo. Zní to hezky co? Ale co když se vám váš dosavadní život změní od základu a najednou zjistíte že ani nevíte kdo jste, musíte se přizpůsobit novému životnímu stylu, rodině a dokonce i světu. A aby toho nebylo málo, vaše nová rodina je "božská" a to doslova. Pořád to zní tak pěkně? To zjistíte sami

Aoj! A je tu další kapitolka! Tentokrát je kratší, proto ji vydávám hned po té minulé. Chtěla bych vydávat aspoň 1 týdně, (zatím vydávám nejméně 2, ale dál už musím přemýšlet jak chci ať se příběh vyvíjí) tak snad to půjde. Opět bez bety. Děkuji za komentáře a přeji krásné čtení :)

Nezmohla jsem se na nic, jen jsem na něj koukala. Vedle mě stála Ann a byla na tom stejně. Chytla mě za ruku na předloktí, nalepila se na mě a nepouštěla. Byla asi stejně vyděšená jako já. Muži v černém kolem nás svírali zbraně, doufám, že jen pro případ kdyby se něco zvrtlo.



"Vy, vy, nejste reálný," vykoktala jsem ze sebe.
"Jak můžete vidět, jsem realný až až."
"Ale, vy- vy jste jen ve filmech, tohle všechno, co je to za blbej vtip?" řekůa zmateně Ann
"Vysvětlím vám to jinde, musíte jít s námi."
"Nemyslíte, že je trochu divné brát dvě 16 leté dívky černou dodávkou někam pryč a mít to na záznamu z pouličních kamer?" dodala jsem. Neměla jsem nejmenší chuť s něma někam jet. A pokud je to opravdový Shield už vůbec ne.
"Pokud jedna z nich umí zastavit lasery a pohybovat vodou?"
"Jak?" odmlčela jsem se "Jak o tom víte?"
"Sama si poukazovala na záznam z kamer, nevybraly jste si zrovna nejlepší místo pro rozhovory a demonstraci tvých sil. Nemáme tolik času, musíme jet, nechceme to pro tebe dělat ještě těžší než to je, proto doufám že půjdeš dobrovolně, stejně jako tvá kamarádka."
"Proč musí jet i ona?" Vážně do toho nechci tahat Ann, je to můj problém.
"Všechno to viděla.."
Ann se na mě podívala pohledem který mi říkal všechny její pocity. Strach, nadšení, nervozitu.
"Vypadá to, že nemáme jinou možnost, nechceme si zahrávat s chlapíkama se zbraněma."
"Dobře, jdeme." Coulson se ani na chvíli nepřestal usmívat, snažil se být co nejmilejší. Doufám, že za tím není žádný trik.

Vyrazili jsme k autu ze kterého vystoupil Coulson. Všimla jsem si, že znaky na bocích aut jsou přestříkané na černo, aby nebyly vidět, přes to jsem je před tím trochu zahlédla. Když je teď vidím zblízka, všímám si znaku S.H.I.E.L.D.u.

"Až po vás dámy." usmál se na nás a rukou pokynul směrem k otevřeným dveřím do auta.
Ann se mě až teď pustila a nasedla do auta, po ní já a nakonec Coulson. Až teď všichni ostatní nasedali do aut a schovali zbraně. Vnitřek vypadal jinak než u normálních aut. V zadní část auta, ve které sedíme, je oddělena od 2 sedadel ve předu hádám neprůstřelným zatemněným sklem. Hned u něj jsou tři široká místa, nijak moc rozlišena, naproti nám. Na nich sedí Coulson pořád s jeho přátelským výrazem. My sedíme naproti němu. Celý interiér je laděn do černé. Všímám si, že celé auto je obrněné, jak zevnitř tak zvenku.
"Omlouvám se, jestli jsme vás těmi zbraněmi vyděsili. Bylo to jen.. kdyby-."
"Kdybych měla schopnost zabíjet lidi a rozhodla se jí využít?" přerušila jsem ho a ne zrovna mile, ale být milá mi v tuhle chvíli nebyla má priorita.
"Chápej, nevěděli jsme co dokážeš, viděli jsme jen pár věcí."
"Tím pádem bych vás třeba mohla zabít tady. Jsme tu jen my, možná jste si s sebou měl vzít nějakouu tu gorilu v černé. Jak jste si mě vlastně vyhlídli? Chápu, kamery, ale to sledujete nepřetržitě kamery po celém světě?"
"Tal m-"
"Jakto, že znáte mé jméno?" byla jsem mimo, to o mě vědí všechno. Úzkost mě začala stahovat všude po tělě.
"Tal, uklidni se. Věřím ti, pokud bys někomu chtěla ublížit, už bys to udělala. Nebo tomu aspoň věřím, tomu, že ty nejsi zlá a tomu, že sama nevíš co se děje." položil mi ruku na rameno, normálně bych ji hned smetla, ale jeho doteky byly uklidňující. Jakoby měl taky nějakou sílu, sílu klidu.

"Po celém světě máme svoje lidi, někteří řeší banální případy, jiní zajišťují bezpečnost států a někteří měří po světě sílu, říkáme tomu prostě energie. Většinou se objeví jen malé množství a to díky výbuchům nebo tak. Ale někdy, se objeví energie, která nemá s takovými věcmi nic společného. V této oblasti se včera objevila celá vlna této energie. Bylo to největší množství co jsme kdy zaznamenali. Jelikož ta vlna byla přes celou oblast, museli jsme přistoupit k prohledávání a sledování kamerových systému. Pro nás naštěstí máme i v tomto městě pár měřičů energie, a zrovna tady kousek. Takže jsme věděli kde to je, pak jsme prozkoumali kamery v okolí a našli vás, aktivovali mikrofony a zjistili jsme všechno. Špehování lidí neděláme často, ale bylo to nutné, taky nás to stálo hodně papírování. Doufám, že si časem získám vaši důvěru."
Časem? časem? Jak dlouho nás tam chtějí držet? A co rodiče, až teď jsem si na ně vzpomněla. Když se do večera nevrátím budou strachem bez sebe.
"Co s náma teď bude?" zeptala jsem se, nemohla jsem se dívat nikam jinam než do země. Pořád jsem byla zmatená.
"Vezmeme vás na základnu."
"A co tam? " Zvedla jsem oči a podívala jsem se mu přesně do očí, v mích se zaleskly potlačované slzy.
"Já... my.. my ještě nevíme."
"Vím moc dobře, že víte...Co semnou chcete dělat!?" Zase jsem se vracela do stavu paniky.
"Uklidni se, nechceme ti ublížit, neboj."
"To říkají ve filmech taky, a pokud vím vy jste taky jen z filmů a komiksů!"
Byla jsem mimo, strach mě úplně pohltit, chtěla jsem ven, chtěla jsem ven! Ann se mě snažila uklidnit. Zase se ozvala ta síla, nebo energie jak tomu tady říkají. Z rukou mi začalo vyzařovat jemně modré světlo.
"Tal! Tal! Musíš se okamžitě uklidnit, vím že tohle nechceš." Coulson změnil svůj výraz na tváři. Snažil se mě chlácholit, uklidňovat, ale ta síla už mě neposlouchala.
"Zastavte!" Křikl Coulson.
Auto okamžitě sjelo k okraji silnice a zastavilo.
"Tal, poslouchej mě, všechno bude dobrý, nikdo ti nechce ublížit, nemusíš nikomu ublížit. Uklidni se, snaž se to zastavit."
Ruce jsem namířila na dveře a myslela na to co chci, bylo mi jedno jak se to stane, hlavně jsem chtěla pryč. Silný závan větru se nashromáždil do mích rukou a vzduchová vlna vykopla dveře. Chytla jsem Ann za ruku a vyskočila. Coulson jako by byl ochromený tou vlnou. S Ann jsme utíkali, pryč hlavně pryč. Prosvištělo kolem nás kulek, hlavně k nohou.
"Nestřílejte!" ozvalo se za náma.

"To bylo... to bylo děsivý.. ale zároveň super hustý!" celá zadýchaná ze sebe dostala Ann když jsme se schovali za nějakým domem v zapadlé uličce. Dál už jsme nemohly.
"Jo, to jo.."
Obě jsme se začaly smát a opřely se o zeď, ani jsme nevěděli čemu. Ale představa, že jsme právě utekli vládní jednotce agentů je dost zajímavá.
Pak ale naše hezká chvilka smíchu a štěstí zkončila. Uslyšely jsme kroky. Zase jsme byly v pasti. Tnetokrát se nezdráhali ani mít zbraně v rukou podél těla. Všichni na nás mířili. Nechtěla jsem nikomu ublížit, ještě nevím co se ve mně skrývá a jak to používat. Proto jsem jen dala ruce nad hlavu, Ann to po mně zopakovala. Stály jsme tam obklopeny agenty s namířenýma zbraněma. Stačil jeden přesný výstřel a zbavili by se mě. Možná by to bylo nejlepší, začímán se bát sama sebe, toho co dokážu. Vzhlédla jsem k obloze, ještě před chvílí byla obloha bez mráčků, teď se nad námi ale jeden objevil, vypadal jako malá supercela ze které se má každou chvíli objevit tornádo.

Zase k nám přistoupil Coulson. Tentokrát s namířenou zbraní. Nechtěla jsem ho zklamat, vyděsit. Vždycky jsem ho měla ráda, aspoň ve filmech a seriálech.
"Nechtěl jsem to ať to takhle dopadne, ale musíme vám dát pouta." byl trochu skleslý

Když k nám ale přistupoval, odhodil ho stranou vír který se snesl z oblohy. Bylo to snad tornádo? Ne.. to bychom už s Ann byly bůhví kde. Jsme přímo uprostřed víru. Po stranách je šedý jako dešťové mraky, ale uvnitř hraje barvami a světlem - Duhový most.
Zem zaduněla, něco vedle nás dopadlo. Vír zmizel a my konečně mohli vidět. Byl to Thor. Thor.. Thor! Ono to existuje, to všechno!
Byl oblečen v plné zbroji i se svou červenou kápí. Dopadl do jeho klasického pokleku, jestli takové slovo vůbec existuje. Stoupl si a podíval se na mě, usmál se tím jeho štěněčím výrazem. Všichni agenti byli zmatení a zbraněmi začali mířit na něj. Coulson se k nim přidal a něco zmáčl na vysílačce, nejspíš volal posily. Když už se chystal něco říct, Thor udeřil Mjolnirem. Všechny agenty kolem nás vlna odrazila dozadu a všichni popadali na zem.
Thor mě obejmul. "Konečně," zamumlal.
"Držte se!" řekl nám a já se hned chytla Ann co nejpevněji kolem paže.
"Heimdalle! Otevři bifrost!" zvolal a v tu ránu se zase objevil vír a vtáhl nás nahoru. Thor nás pevně držel. Kolem nás byly duhové barvy a dál už jen vesmír. Bylo to to nejkrásnější co jsem kdy viděla.
Je to jasné, letím na Asgard a vše co se zdát být nemožným je pravda.













 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Iko Iko | E-mail | Web | 25. května 2014 v 16:02 | Reagovat

Fakt úžasná kapitola.. :D Těším se na další..! :)

2 Pacakspacak Pacakspacak | Web | 25. května 2014 v 16:36 | Reagovat

[1]: Strašně moc díky :D i za tu chválu u minulého dílu :) Celá se tu červenám :D

3 Electra Electra | Web | 27. května 2014 v 16:54 | Reagovat

Úžasné!! Ja im tak závidím!!! Neskutočne sa teším na pokračovanie, bude zaujímavé zistiť čo na ňu povie Loki. :-D

4 Pacakspacak Pacakspacak | Web | 27. května 2014 v 22:28 | Reagovat

[3]: Moc moc díky :) Pokud to stihnu tak už zítra se to dovíš :D

5 Daenerys Daenerys | Web | 26. srpna 2014 v 16:46 | Reagovat

wow, úžasná kapitola.. miluju Bifrost... kéž by to všechno bylo fakt skutečné... Myslím, že by se strhla válka o Lokiho a Thora :-D :-D :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama