Make your dreams at night and live them at the day.

When the dreams come true - 1. kapitola - Am I crazy?

24. května 2014 v 23:30 | Pacakspacak |  When the dreams come true

◀When the dreams come true▶

1. Kapitola - Am I crazy
Představte si, že by se vaše sny a fantazírování splnilo. Zní to hezky co? Ale co když se vám váš dosavadní život změní od základu a najednou zjistíte že ani nevíte kdo jste, musíte se přizpůsobit novému životnímu stylu, rodině a dokonce i světu. A aby toho nebylo málo, vaše nová rodina je "božská" a to doslova. Pořád to zní tak pěkně? To zjistíte sami


Tak a je tu další kapitolka. Měla by být méně nudná než ta předchozí a snad i o trochu delší. Změnila jsem osobu ve které píšu, protože z 3. osoby prostě psát neumím. Proto píšu z pohledu Tal, doufám že si na to zvyknete, zatím jsem takový Fanfiction ještě nečetla tak to snad nebude moc divné. To je asi tak všechno so bych k tomu řekla :). Přeji příjemné čtení a moc děkuji za každý komentář, u každého se rozzářím jako štěně co vidí hračku :D. Kapitolka je bez bety tak buďte shovívaví prosím :) .Opět děkuji za inspiraci a jako předlohu pro Ann Fuckitty.


Sedím na posteli a nemůžu se ani hnout, tohle je ten šok co popisují v první pomoci? Jestli jo tak by se mi nějaká pomoc rozhodně hodila. Takhle jsem se ještě nikdy necítila, jako kdybych vnímala celý svět z dálky a k tomu se mi ještě celý točí. Ale aby toho nebylo málo, mám v sobě pocit, jakobych měla něco jako další část těla kterou mohu ovládat. Doufám že to světlo ze mě neudělalo kluka a tam dole mi něco nepřebejvá, ale to bych to necítila v celm těle (nebo aspoň doufám, kluk jsem nikdy nebyla),je to spíš něco jako další schopnost. Ale teď jsem dostatečně zaměstnána panikou než se zaměřovat ještě na více divné věci. Odhrnula jsem si rozcuchané vlasy z čela, přisunula jsem si nohy co nejblíže k tělu a chytla se kolem nich rukama. Co se to semnou děje? Chci se probudit.. musí to být sen, prostě musí! Proč bych ale byla pořezaná od toho skla? Ne, ještě pořád musím spát. Zavřu oči a - . Do hlavy se mi vkradl zvuk praskajícího skla když se začalo propadat. Spadla jsem s ním? Propadla se do nicoty? Proč nad tím přemýšlím to mi může být jedno, byl to jen sen. Musím se uklidnit a usnout, nebo se spíš probudit.

"Byl to jen sen, byl to jen sen..," šeptala jsem si a pohupovala jsem se na posteli dopředu a dozadu.
"Triggo! Triggo!" Zase ten hlas, zase ten zatracenej hlas. Kdo je kruci Trigga? Nějaká parodie na Friggu z Avengers? To si moje sny nemohly vzpomenout na její jmé
no nebo co? A proč mi vlastně zní v hlavě?
"To není skutečný, ještě spím a tohle je jen sen, ty rány a to všechno je jen sen!" začala jsem se tiše ujišťovat, ale zvrhlo se to v hysterický pláč. Slzy mi stékají po obličeji a hlas ani praskání neutichalo. Tak moc chci věřit, že je to sen, ale pomalu mě naděje opouští. Hlas naštěstí začal slábnout a praskání pomalu vyprchávalo. Začala jsem se uklidňovat a zahájila můj několikátý pokus o usnutí, bylo něco kolem 4 hodin ráno v sobotu a už se tu pohupuju asi čtvrt hodiny. Položila jsem se na bok a doufala, že se ráno probudím a potvrdí se mi, že to byla jen noční můra a brzy na ni zapomenu.

Sluneční paprsky mě pomalu pronikaly do očí a donutily mě je otevřít. Zamžourala jsem očima a pak mi to došlo: Jsem vzhůru! Je ráno, já to dokázela! Ale počkat, nemám ten pocit jako mám ráno po snu, vždycky si uvědomím že to byl sen, dokážu se v něm vyznat a polovinu z něj už zapomenu. Ale teď to vidím jasně a pamatuji si ho celý - i mou čtvrthodinku potom. Odhrnula jsem peřinu a prohlédla jsem si místa, kde jsem byla pořezaná. S radostí jsem zjistila že tam žádné ranky nejsou. Nabyla jsem pocitu, že to byl jen sen, v tom jsem ucítila zase ten divný pocit v těle. Nebyl nijak nepříjemný, jen.. neznámý, a to mě děsilo. Teď jsem ale nechtěla myslet na všechny tyhle věci a kazit si tím krásný den, mám se setkat s kámoškou a tak se tohle všechno pokusím ignorovat. Pokud jsem blázen, můžou mě zavřít blázince i zítra.

Šla jsem se umýt do koupelny, obléct a všechny ostatní věci co se dělají ráno. Při oblékání jsem si pustila rádio.
"... I think I wanna merry youuuuu... lalaaaaiiiooo lalaalaaiioo..." Začla jsem si prozpěvovat a tancovat po pokoji. Pokud by mě někdo viděl musela bych mu připomínat potrhlou srnku po mejdanu. Písnička dohrála a začali tam něco žvatlat, tak jsem rádio ztlumila. Posadila jsem se na postel a oblékala jsem si ponožky. V tu chvíli jsem zase začala přemýšlet o noci, a zaměřila jsem se na ten pocit ve mně. Záhy jsem zjistila, že to nebyl dobrý nápad. Levá ruka se mi zamodrala a dlaň i s kusem předloktím zmizela.


Zaječela jsem přes celý barák a začala panikařit. Máchala jsem pravou rukou v místě, kde ještě před chvílí byla moje levačka. Moji polovinu ruky jsem si druhou chytla a nemohla věřit svým očím. "Asi jsem blázen. .." honilo se mi v hlavě. Pak jsem se ale probudila s paniky a začala jsem logicky přemýšlet Jelikož jsem tu před chvílí ječela jako malé děcko, rodiče tu budou co nevidět. Pokud přeci jen blázním a ruku tam ostatní vidí, tak je to "v pohodě", ale pokud je to pravda a já opravdu nechala zmizet mou ruku a někdo to uvidí, zavřou mě někam do laboratoře. Pá pá živote!
Proto jsem si hodila kolem "ruky" mikinu a založila ruce tak, aby nebylo vidět, že mi kus ruky chybí. V tom se dveře rozrazily.

"Si v pohodě Tal?! Někdo tu ječel." Vtrhl do pokoje táta, celý rozespalý z náhlého probuzení.
"Všechno je - v pohodě tati, emm...měla jsem na peřině...mm.. velkého pavouka,... ale zbavila sem se ho." Snažila jsem se lhát co nejpřesvědčivěji a nedát najevo jak jsem vystrašená z toho co semnou bude a z toho co se děje.
"Mm, aha, zív.. Tak já zas jdu. A pokud jdeš ven tak na tu mikinu je tam teplo. S úsměvem odešel z pokoje. A samozřejmě za sebou, jako každý rodič nezavřel dveře.

Rychle jsem zabouchla dveře a sklouzla po nich do sedu. Sundala jsem si z rukou mikinu a mrskla jí vedle sebe. Co budu dělat? Co budu k sakru dělat? "Mysli, Tal, mysli!" Projížděla jsem si všechny znalosti o halucinacích, ale o žádné kde někomu zmizela ruka jsem neslyšela. Dobře... možná můžu zkusit něco jiného. Jestli jsem blázen tak ať pořádný. Půjdu na to jinak, využiju moje sci-fi já a zkusím uvažovat jako kdybych nabyla nadpřirozených schopností. Musí se to dát nějak ovládat. Zaměřím se zase na tu sílu a představím si co chci, buď mi zmizí ještě něco nebo se to podaří.

Zase ta modrá záře. Prosím Prosím nechci přijít o zbytek ruky. Zavřela jsem oči a čekala. Když mě do zavřených očí přestala píchat ostrá a přesto jemná záře. Otevřela jsem je.
"Jo! Jo! Omg jo! Jak... Já .. jo!" Byla jsem štěstím bez sebe.. že bych to vážně dokázala ovládat a neblouzním. Co teď ale budu dělat? Já umím ovládat (v rámci možností) magii. Bůh ví co všechno je na filmech a knihách pravda, na superhrdinech, na všem co nám od malička říkají a vtloukají do hlavy že neexistuje.

Celá šťastná jsem se vydala dolů na snídani, za hodinu mám schůzku v parku s kámoškou. V kuchyni je už máma a něco kuchtí.

"Dobré ráno zlato, co se to tam dělo! " pozdravila mne mamka
"Ále, měla jsem pavouka na posteli a přibližoval se."
"Táta říkal že si ho zabila. Od kdy se ty vůbec přibližuješ k pavoukům?"
"To víš, objevila jsem svou stránku spidermana."
"Ale pořád se jich bojíš že? "
"To nepopírám, máme mléko? "
"Jo, vem si ho, je v lednici."

Vzala jsem si mléko, nějaké cereálie a posadila se ke stolu.

"Budeš doma na oběd Tal?" Zeptala se mě mamka míchající něco v hrnci.
"Hmmm ještě uvidím co podniknem s Ann, ale nejspíš ne."
"Dobře, aspoň bude o strávníka míň." usmála se na mě a podívala se na chůvičku vedle ní, Mike se už probouzí, dneka spal nějak dlouho, většinou nás budí nejpozději v 7, třeba měl taky noční můry. Doufám, že nešel za světýlkem jako já. Dva magory v rodině, to by bylo moc.

Zhltla jsem mléko s cereáliemi, rozloučila jsem se s mámou a vyrazila do parku. Když jsem přišla do parku, Ann už na mě čekala. Ann je o trochu vyšší než já a má tmavě hnědé vlasy, jediné co máme společného jsou zelené oči. Je hubená a linky na jejích očích podtrhují její krásu. V ruce drží mobil a pod ním peněženku. Když mě spatřila otočila se ke mně, zandala peněženky s mobilem do kapsy, usmála se na mně a zamávala mi.Došla jsem až k ní a letmě jsme se obejmuly, nejsme moc na takový ty věci co někter kámošky dělají (přílišné objímání, letmé pusy, atd..). Nejsme prostě typ duckface puberťaček.

"Ahoj Ann!"
"Čau, tak co podniknem?"
"Hmm.. Procházka, nákupy a pak můžem skočit na laser game co ty na to?"
"Hej dobrej nápad, na laser game jsem nebyla věčnost."
"Super, tak jdem."
Po chvíli tlachání a povídání o klucích jsem se rozhodla, že se jí svěřím co se mi stalo.
"Hele Ann, víš, dneska se mi zdál takový sen.."
"Povídej," usmála se na mě
"No-" zarazila jsem se, vzpomněla jsem si na všechny ty filmy, možná jsem paranoidní, ale nikdo se jen tak nepřiznal ke svým zvláštním schopnostem, zvlášť když ještě stále pořádně nevěděl, že není blázen. Možná moc myslím na filmy, ale jistota je jistota.
"Byl úžasnej, byl tam Loki.. a .. no vždyť víš-" začla jsem fantazírovat, to mi naštěstí jde dobře.
"Povídej, přeháněj, detaily, detaily!" Ann se začala červenat, obě jsme ulítlé na Avengers a na nejrůznějších fanfiction.
Začla jsem si vymýšlet nejrůznější blbosti.
"Pak nás ale přerušil Tony a.. no.. nevím jestli tuhle část chci popisovat, budu to mít před očima ještě dlouho," zasmála jsem se a přidala se i Ann plná očekávání co jí ještě řeknu.
"Ale no ták! Povídej! Nemůže to být víc perverzní než věci co jsme četly."
Něco jsem jí nakecala a skončilo to záchavtem smíchu u nás obou.

"Nechcem přeskočit ty nákupy?" zeptala jsem se.
"Taky jsem to chtěla navrhnout," odpověděla mi.
Vydaly jsme se proto hned na laser game, které bylo blízko nás

Přišly jsme na místo, dali nás dohromady ještě s partičkou kluků a dvěma mladšíma holkama. Každá vesta měla svůj název, hned jsem popadla tu se jménem Agentka Romanovová. Ann si vzala Barneyho.
Rozhodli jsme se dát hru na týmy po dvou. Já byla s Ann. Jména těch ostatních neznám ale nějak se roztýmovali. V jednom týmu byli Velikáni (dva sexy kluci kteří svou výškou převyšovali všechny ostatní), Brejlouni (zbylí dva kluci s brýlemi - ale přesto nevypadali špatně) a nakonec Princezny (dvě mladší blondýnky). Uznávám že mé pojmenovávací schpnosti nejsou nějak originální, ale stačí to. Vstoupili jsme do výtahu a ten nás zavezl o patro výš, kde se nacházela aréna.

Vystoupili jsme z výtahu a rozprchli jsme se. Já a Ann máme modře svítící vesty.
Zazněl signál, hra začala.
S Ann jsme se "zakempily" na samotném okraji arény, navzájem jsme si kryly záda. Jenu dobu jsem na laser game chodily dost často, takže jsme sehraný tým. Dostaly jsme pár zmatených jednotlivců kteří neuměli hrát jako tým. Pak se ale kousek od nás zaleskla zelená barva - Brejlouni. Byli výborně sehraní, kryli si záda. Ukázala jsem Ann ať se schová za roh, já šla za druhý. Vyhlédla jsem z poza rohu a kolem mne prosvištěl zelený laser. Zvládli bychom je v pohodě kdyby se z druhého rohu nevykoukla jedna z Princezen. Střelila jsem do ní - "zabila" , ale tím pádem jsem neměla nabitou zbraň a typ který používám se chvilku nabíjí. Brejlouni na nás vpadli a dostali jsme se do přestřelky, každý se schovával za rohy a nebo se krčil pod okýnky. Hrajeme realistický mód a došly nám náboje, aspoň mě s Ann. Zahájily jsme úprk k nejbližšímu místu se zásobami nábojů. Když vás střelí v tomhle módu končíte, když padnou všichni, hraje se znovu. S Ann to berem vážně, jednu dobu jsme to hrály i závodně. Bohužel nás jeden z Brejlounů obešel a byly jsme v pasti. Nezbívalo nic než zvednout ruce a vzdát se. Oba na nás namířili zbraně (bylo vidět že se v tom vyloženě vyžívají, asi jako my) a zahájili "popravu". Když ale vystřelili, laserov střely k nám nedoletěly, zarazily se o nějaký neviditelný štít kolem nás, zase jsem ucítila tu divnou dílu vě mně. A k sakru, co teď? Udělala jsem to já? Jak to teď musí vypadat? Všichni to viděli, Ann na mě koukala s otevřenou pusou. Já se divila taky, ale se zavřenou. Brejlouni byli naštvaní a střileli do nás vším čím měli až jim došly náboje. Pak jsme se všichni rozeběhli pro náboje, s Ann jsme je nakonec nějak dostali. Další hru jsem ale hrát nemohla, řekla jsem Ann že mi není dobře jestli bychom nemohly jít. Souhlasila, asi taky proto že se mě chtěla zeptat co se stalo. Sjely jsme samy výtahem dolů a nechali zbytek nahoře ať si hrajou. Dole si nás hned odchytli místní zaměstnanci.

"Děje se něco?"
"Nic, jenom je mi trochu špatně, zaplatíme půjdeme," odpověděla jsem a doufala, že se nedívali na kamery jak jsme hráli. Teď mi to došlo, kamery, pokud to někdo uvidí...
"Dobře, nechceš se napít nebo tak něco?"
"Ne, to je dobrý, díky."

Zaplatily jsme a chtěly odejít. Ann cítila mou nervozitu, určitě věděla že všechno není v pohodě, je stejnej sci-fofantasy maniak jak já a její představivost je jen a pár stupňů menší než ta moje.
"Ještě se chceme zeptat, co se to tam nahoře stalo? Stříleli na vás a ono nic"
mlčela jsem
"Můžete mi prosím říct vaše vesty? Musíme se na ně podívat, nejspíš se nějak rozbily."
Oddechla jsem si, všechno přisuzují vestám, ještě že tak. Nahlásily jsme jim jména a odešly.

"Co to k sakra bylo Tal !?! A neříkej že porucha! Ty víš že tohle není normální. Hekla si snad nějak jejich zbraně? Nebo co?" Vyjela na mě Ann, ne nijak zle, ale byla plná otázek.
"Kdybych ti řekla moji teorii, stejně bys mi neuvěřila.."
"Zkus to."
"Musím si první něco ověřit." zašla jsem o kousek dál k fontáně co byla kousek od východu.

Rozhlédla jsem se jestli nikdo není kolem a zaměřila se na sílu ve mě a na tu vodu. Namířila jsem ruce na vodu ve fontánce. Zabublala a vytvořily se na ní vlny až stříkaly přes okraj. Ann na mě civěla s otevřenou pusou, v jejích očích však byly vidět jiskřičky, fascinovalo jí to.

"To ty! Jak je to- jak je to možný?"
"Já.. já nevím"
"Já- ptát se na to jestli to byl trik je asi zbytečný."
"Jo to jo." odvrátila jsem ruce a voda ustala. Sedla jsem si na okraj.
"Jak? Kdy?"
"Od dnešního rána. Jak? V noci se mi zdál sen, nebo tomu aspoň chci věřit. Byla jsem- no to je jedno, prostě jsem se tam dotkla nějaké modré záře. Ráno mi zmizl kus ruky, pak se zase objevil. A teď ten neviditelný štít, je toho najednou na mě nějak moc na pochopení. Vím jenom to, že ve mě je něco co dřív nebylo, jako nějaká síla."
"Magie," vydechla Ann a pokračovala "víš ty co tohle znamená? Všechno může být pravda! Superhrdinové, mágové, kouzla. Ann tohle změní svět. Naše sny! Naše sny Tal! Splnily se."
"Ano splnily, ale co teď já? Ann, tohle není zábava, já ani nevím čeho jsem schopná!"
Seděli jsme tam dobrou čtvrthodinku.
"Co chceš teda dělat Tal?"
"Já nevím, já nevím a toho se právě bojím, bojím se toho co bude.. co bude s tímhle," zvedla jsem ruce " a co bude semnou..."
"Nesmíš to nikomu říct Ann. Nechci ať o tom lidi ví."
"Neboj." usmála se na mě a obejmula mě, ale nepouštěla - strnula.
"Tal, myslím, že musíme jít." pustila mě
"Co, proč?"
Ohlédla jsem se, jelo k nám několik černých aut s nějakým logem na boku. Jindy bych to nechala být, ale teď? Ne, zvedly jsme, ze záčatku jsme šly jen rychlým krokem ale auta zrychlila a blížila se, rozběhly jsme se. Najednou nám však zaterasila cestu 2 auta co vyjela z druhého konce ulice. Byly jsme obklíčené a vystrašené. Ale to co se stalo potom mi změnilo můj život navždy.
Několik můžů v černých oblecích vystoupilo. Pak se jeden z nich přiblížil až k nám, tep se mi zrychlil. Byl to, byl to...

"Dobrý den, jsem agent Coulson, S.H.I.E.L.D"



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fuckitty Fuckitty | 24. května 2014 v 23:44 | Reagovat

Jééj, Phil je naživu! :D Super kapitolka, začíná se to rozjíždět :3

2 Pacakspacak Pacakspacak | Web | 24. května 2014 v 23:56 | Reagovat

[1]: Jo jo, je :) Ono to zjistíš v 1. dílu Agents of S.H.I.E.D.. no vlastně i v traileru.. Doufám že to není nějak velkej spoiler no :D A moc děkuji :3

3 SuckEli SuckEli | 25. května 2014 v 1:44 | Reagovat

Doufám že se taky někde objevím :)
Krásná kapitola ;)
<33

4 Pacakspacak Pacakspacak | Web | 25. května 2014 v 10:49 | Reagovat

[3]: Och děkuji :D Uvidím :3

5 Iko Iko | E-mail | Web | 25. května 2014 v 15:29 | Reagovat

Páni..tak to byla skvělá kapitola..! :):D

6 Daenerys Daenerys | Web | 26. srpna 2014 v 16:31 | Reagovat

další parádní díl..Zamilovala jsem se do téhle povídky, fakt nekecám

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama